(CorrimsonTom, 22.2.2009, Básně)
Cosi mne tlačilo do hrudní kosti.
Zřejmě srdce.
Chtělo ven
a šeptalo mi:
Je na čase vyrazit zabíjet.
Tančil jsem po střechách,
střílel z půlměsíce jako z luku,
vítr mé šípy sfoukával
a lidé dole křičeli:
Rychle si něco přej!
A přáli si kraviny.
Proč nikdo nechce třeba jen
cvrnkat kuličky?
Samé obecné a velké tužby
s vysoce nízkou šancí se vyplnit.
Zvony svolávaly své věrné
a v chrámových lodích zpívaly sbory:
Miserere, miserere.
Lodě odplouvaly.
Bůh si je volal,
lásky, odpuštění,
hříšníky a zatracené.
Kapitán vytáhl poslední kotvu
a konečně zavládlo ticho.