Anotace: někdy je slast jenom pouhá neexistence strasti, jak říká náš pan učitel občankář. dneska už tomu rozumím, když vidím, jak jsi najednou šťastná.

a tak to má být

labuti
už nebudou ti trhat peří
šílení košíkáři

jak dlouho zdobili svá dílka
dekadencí tvého peří?
jak dávno staří funebráci
začali z tvého závoje skládat věnce
prohnilým vyschlým mrtvolám
snů?

můj bílý ptáčku
jsi volná
už se na tebe nevztáhne vrásčitá ruka
umazaná mourem
kolomazí
a kalafunou
nemusíš dál den za dnem šílet bolestí

podzim je pryč
zmizelo bláto
sklizeň skončila Zas je tu
zima
bílá a načechraná
duchna tvého peří Teď už tě nikdo neodkreje
nesvlečou ti šaty
opilí loupežníci

můj bílý ptáčku
zazpívej

Publikoval(a): Bůchví..., 31.1.2010