Anotace: Tohle mě napadlo včera v menze, taková absurdnost, monolog člověka hrajícího sám se sebou šachy.

Mat na dva tahy? Už zase.

Bože, to není možný, jsi opravdu takový hlupec, že dovedeš takto potupně porazit sám sebe? Vždyť rychleji už to opravdu nejde, to leda že bys byl Chuck Norris, ten se na krále jen podívá a ten padne. Jo, bylo by to skvélý, jenže Chuckové Norrisové, milý Kasparove Samozvanče, Chuckové Norrisové takhle po světě nelítají.

Ta šachovnice je chodník, krásné černobílé dláždění, taky nevíš, kde tě co a jak smete, zajme či dojme. Už ten pión vydá za víc, ten se aspoň může nějak, byť chabě, bránit. Ale co, pořád zůstane figurkou a s figurkami si hrají buď lidi, jako ty-já, nebo malý děti - který z toho nemaj rozum.

Co si říkám? Že si dáme odvetu. Tak jo, prohráls minule, tak jeď bílýma, zkus to trochu jinak, začni jiným pěšcem, jiným koněm. Kůň Kobylakvák, kam asi chvát? Co ta slova znamenaj? Že skáče? Možná. Nevím. Nevím, co mě to zrovna teď napadlo. Tak tedy pěšec na F3.

Bože, jsi opravdu takový vůl? Vždyť je to zase ten samej tah.

Ne, není možná, to bych si přece pamatoval, vždyť to by to takhle muselo být i minulou hru. A bylo? Netuším, již tolik tahů se mezitím odehrálo, má paměť je tak krátká. Kůň Kobylakvák, kam asi chvát?
Nevím, nikam nechvát. Nedostal, ni nedostane se ke slovu, krále mu v příštím tahu odpraví, tak jako vždycky.
A co s padlým králem? Šatlava. Soud s předem jasným výsledkem. Holahej, fik, nazdar bazar. Ať žije revoluce!
Ne, ještě ne, ještě tu je šance, že se z toho nějak vylížeme. Snad. Ještě jeden tah...

A co se na to vykašlat, dát tu šachovnici sežrat holubům. Nebo krysám - je to tlustá městská havěť, prolejzá si kanálama nebo kálí na sochy, a to ještě v tom lepším případě. Jo, oni by si s tím poradili, skousnou všechno, když se jim to náležitě podá. Jen pozor na cizí peří, tím by se mohli udávit. I když – zas tak na škodu by to možná taky nebylo.
Hm, tak nic. Prší. Teďka lítat nebudou. Smůla. Nažereme je jindy.

Ani ti holubi už na to nemají, nepřisednou, nepotáhnou, proč by? Dřepím, dřepíš, dřepíme tady sám u tohohle stolku, kdo by chtěl začínat partii s někým, kdo porazí sám sebe - a ještě tak snadno jako bonus - kdo sám sebe ani neošulí. Kterej šulda by do toho šel, proboha. Mat na dva, rozehrajem znova, mat na dva, rozehrajem znova...jak Sysifos.

Proč na to nejít jinak - od lesa, od rybníka, od bažiny - prostě projít, proplavat, probrodit se. Tudy je to delší, ale zato horší cesta, tak jdem, ať je aspoň nějaký vzrůšo.
Hm, bludný kořeny, jo, na ty člověk zapomene hned.
Chci se z něčeho vyvlíknout, jenže ta nit už je uvázaná do smyčky. Tak si můžu vesele pokračovat, kličkovat, háčkovat et cetera, dojdu na začátek.

Jo, zkoušej, testuj dál, proč ne, třeba to vyjde, třeba ten svůj tah jakoby náhodou přehlídnu. Sám u sebe. Budu dělat jako že sám o sobě nevím a půjde to. Třeba. Chleba. Tmavej a světlej, 64 krajíců, hezky na střídačku. Máslo, nugeta, máslo, nugeta..., jak kdo chce, holubi nechtějí, jsou divní, nechápu je. Krysy jakbysmet. Holubi, my, krysy, šachy.

Koukám, král se prý s dámou rozvedl, proto nestojí oba na jednom políčku. Nedivím se jí, vždyť ona, taková svižnice, může si běhat po chodníku sem a tam, pojídat chleby s máslem nebo nugetou, a on? Belhá. Na jedno políčko hezky krůček po krůčku, hlavně nepředrít své nožičky. Ale ne, že prý je důstojný, že se nesluší, aby kvapil. Hloupost, je to chromajzlík, ještě berličky by mu měli vyřezat. Proč si nesedne na koně Kobylakváka? A jo, on by chvát a chudák králík by se válel. A to si nemůže dovolit, to by byla urážka majestátu, tak ať se plouží, když si myslí. Ona mu prostě uteče a hotovka.
No, pióni moji, co já s váma? Musím vás tam poslat, napřed jde vždycky pěchota, těžkou techniku a artilérii musíme šetřit, je drahá. Protivník si na vás vystřílí náboje, unaví se, namlsá se, jak to krásně šlape a pak – pak ho umlátí tvojemoje zadní řady. Jo, je to dobrá vize.

Budu ho tu žmoulat v dlani, nebudu, už jsem ho sebral, teď bych s ním asi měl hnout. Projde to? Neprojde? Těžko teď říct, třeba přijde nějaký impuls. Časem.

A co pořád váháš? Tak už konečně táhni, stejně to určitě provedeš znova...

Ne, nevěřím ani slovu, ještě s tím něco určitě půjde, třeba tím pěšcem na G4. To by snad mělo zabrat, je to nová strategie, právě jsem ji vymyslel, na to přece nemůžu sám u sebe najít adekvátní protitah...
ŠACH MAT.

Publikoval(a): CorrimsonTom, 28.10.2008