Výběr autora Uličný

stěžoval si Ďábel Bohu že ho to už nebaví čekat věčnost prasklou vodu když je tolik pohlaví   Ďábel je jen lidem k smíchu není třeba k tvorbě hř

rispet dezorientovaného básníka

v žaludku či na slezině
leží mi vše co je jiné
kdo je prase a kdo svině
to už dávno přece víme zaručeně hne mi žlučí
když mi játr

žádostem je třeba kolků

jedním škrtem svého pera
změním tobě pohlaví
není dnes co bylo včera
když už tě to nebaví před sebou žádostí stohy
lidé chtějí bý

pošahaný rispett

zdechla báseň na ulici
pes se nebes dotýká
co vám chtěla vlastně říci
záhada je veliká dojatí jsme psím osudem
v další sloce za n

z okna koukám na sluníčko
dotýká se ulice
přibrzděte si maličko
svět se točí velice když se kouknu z okna znovu
vidím padat z ne

vláda elit

démon-kraté vlády lidu
děsíte se velice
dezolátských duší bídu
vyženete z ulice vládnout musí jen ti praví
to vám velí rozum drav

každé ráno

abstraktní čáry z mého plátna
utekly přímo na oblohu na pět let jsem umřel
ze strachu před smrtí vítr rozfoukal jasné čáry
do prapodi

mým ztroskotancům

slabé světlo mlha chytí
před útesy neochrání
kormidelníci jsou v řiti
marné zvonu naléhání na moři už to tak chodí
klesneš ke dnu

shakespearovský sonet na české téma

HOSPODÁM ZMAR   jo v hospodě chlastat pivo prokládat to panáky utrácet tam oběživo vytvářet tam přízraky   nasazovat hlavu čokla zvolenému vla

RAKUŠÁCI V TEPLE ŽIJÍ ČEŠI Z NOUZE STANY ŠIJÍ

každé ráno vždy když vstanu
zakopnu o šňůru k stanu
přerážím si svoje hnáty
o ty hnusné dozidráty vypadnuté z hnízda ptáče
najde

ve tváři

stromům stíní vlastní listí
ve větru se větev chvěje
blbci si jsou sebou jistí
ksichty kryjí obličeje na podzim když listí padá
t

rispet trubce

jen pro včelí milování
křídla jsou mi darem daná
nepřemýšlím o tom ani
nestaneš se matkou sama dřív než podzim světlo zkrátí
chci

...........

obrněn jsem lhostejností
jedno mi už všechno je
všeho už mám víc než dosti
nezastávám postoje dřív jsem křičel nechte toho
dnes o

už zase

na rok dopředu vám přeji
mnoho zdraví síly štěstí
nepropadnout beznaději
rozum držte pevně v pěsti uteče to jako voda
za rok přát

z mas

skrz prsty se koukám
na celičký svět
vinu dávám loukám
živí zloby květ dobytek se pase
přibírá na mase a jed z toho květu
v

chytl magora

tím jak dlouho s vámi žiji
na společné planetě
ztrácím prostor pro fantasmagorii
v čase stojím zakletě pokřivení nejen v čase
vzd

korektně

vešla hostka ke mne domů
tvářila se zoufale
kostka z koule padá dolů
hranatost má na mále obrousíme světu hrany
to je úkol nám te

v potu a krvi

sedí zvíře ve své díře
sčítá svoje oběti
zabíjí-li v dobré víře
v doupěti je napětí že jsem šelmou to je osud
nezměnil jej nikdo

před zimou

na česnech úlů zavládl klid
dozrává poslední letošní ovoce
svým včelám dávám poslední slib
přečkáme společně předlouhé zim noce v těch

si

vítej brouku na klobouku
nech si oschnout svoje krovky
nakrmím tvých dětí stovky
zakopou mne na tvou louku zatím nech mé srdce tlouci<