Bezejmenná

Vlasy zlaté jak paprsky sluneční,
v nich zbarvené plamenné má prameny,
oči blankytné jak obloha polední
a na hlavě klobouk slaměný.

Leží si takhle u cesty
životem k smrti unavená,
marně čeká na štěstí,
hejnem much jest obklopena.

Podobně kolem se shlukují lidé,
jak pijavice žíznivé po vzrušení,
bestie života cizího chtivé,
majákem blížícím však rozrušeni.

Šeptají si přihlížející,
že krása její hranic nemá,
zatímco panna tiše spící
do pytle je naložena,

Bezejmenná.