od: Paulín
Anotace: každý má nějakou...
Palicí zatluču květinu do betonu.
Tvá bude ta zahrádka
oplocená betonovými bloky domů.
Uprostřed sídliště tvá malá hromádka.
Netřeba zalévat
stejně neprší.
Snad stovky let bez vláhy
bez vláhy byl tento svět.
Beru si palici, se smutkem
pak tluču do betonu další květ.
Tvá bude ta zahrádka.
Tvůj bude tento svět.
Já odcházím
a květiny jen trčí
z betonu jak memento smutku
nad promarněným životem.
Tvé květiny, tvá zahrádka...
Literární dílo "Zahrádka" odráží ponurý a melancholický pohled na svět, který je obsazený betonem a nedostatkem přírody. Autor zde používá metaforu zahrádky jako symbolu naděje a života, který je však umístěný uprostřed bezútěšného sídliště. Téma osamoceného květu rostoucího v nepřátelském prostředí je zde velmi sugestivně vykresleno.
Silnou stránkou tohoto díla je propracovaný obraz smutku a rezignace, který autor dokáže velmi výstižně vyjádřit. Přesný a výrazově působivý jazyk pomáhá vytvořit intenzivní atmosféru a emoce.
Slabou stránkou může být absence nějakého nového pohledu na téma, které je spíše obecně známé a ne příliš originální.
Celkově je dílo "Zahrádka" silným a výrazným vyjádřením lidského smutku a rezignace v boji s nepřátelským prostředím.
06.05.2024