Otvírání pochvy aneb nepotkal jsem anděla
Otvírání pochvy aneb nepotkal jsem anděla
Anotace: můj uNdErGr0uNd v 7 střepech_ můj celej život.
Jako se na Silvestra otvírá šampaňský, otevřela se dámská pochva a doktorovy ruce vytáhly plačící tělíčko. Jedno malý dítě, jeden velkej život? Byly Vánoce.
II.
Jemu 17 a jí 16. Seděli na terase za kulturákem, kolem jezdili týpci na skejtech a poblíž v Labi se odráželo studený březnový slunce. A ty dva se chvilku líbali, chvilku kouřili nebo jen mleli pátý přes devátý, každopádně jim bylo dobře.
III.
Měl otlačenej zadek z kaváren a nohy znavené toulkami, které již trvají bezmála 70 let. Jaká úleva! V týhle kavárně mají na židlích polštářky… Uvelebil se a dal si preso. Dělalo mu radost mlčet a naslouchat cizím příběhům, v nichž nacházel své vlastní.
IV.
V kulturáku se konal ples. „Ty vole, ten je krásnej!“ žasly mý kámošky nad ňákým cizím borcem. Všechny ho najednou milovaly.
V.
„Smrdíš!“ křičely na ni malý děti. „Di pracovat,“ radili dospělí. Ležela na nádraží
špinavá jako stoka a neprosila o peníze. Můj tatínek, zaměstnanec Oblastní charity, jí a mnoha dalším občas koupí kafe, když nic víc…
Doba jde proti proudu, nejvíce lásky dejme těm nejslabším.
VI.
Co jsem se o Vánocích roku 89 narodil, přemýšlím, lásko, o lásce. Jsem rád, že tě mám, ale je mi náhle líto všech osamocených a kolikrát jsem přemýšlel, že se jim aspoň trošku rozdám po vzoru otce, vždyť: ‚To, co nepotřebujeme, patří chudým!‘
Je mi dobře a jsem línej. Nepotkal jsem anděla, kterej by mně zašeptal: „Ondro, tudy jde tvá cesta.“ Asi skončím jak ten zamlklý pozorovatel z kaváren.
VII.
Den za dnem otvírá se magická pochva smrti. Třeba jsme v útrobách další matky a čísi ruce nás vytáhnou… a třeba taky ne.
Komentáře (11)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Nějakým náznakem mi to připomíná Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí. Spíš tu Nietscheho myšlenku o věčném návratu. Jakkékoli rozhodnutí člověk vykoná, má tak důležitou váhu, že se k němu i posléze několikrát vrátí. A kolikrát nás ty čísi ruce vytáhnout na světlo světa? A vše bude zas a znova?
25.08.2008 13:38:00 | W.O.K.O.
Nice... Nejhezčí věc co sem tu dnes čet. (že by další Ondra? ;))
Líbí se mi jak si hraješ s textem... V jednu chvíli je to tak škádlivé a hned potom naprosto ohromíš změnou o 180%. :)
21.05.2007 21:46:00 | Yarrod
Oceňuju zejména střídání melancholie (která mnohdy připomíná vyprávění starých lidí) a té téměř syrové kruté reality života. A to vlastně nejen v této povídce, ale i v dalších tvých pracích. Myslim, že máš hodně zajímavý pohled na svět, v němž se pohybuješ a který se pohybuje kolem tebe.
(A oddíl IV. nemá chybu...:o))
16.05.2007 16:49:00 | Gina Rocca
Hm, velice zajimavé, všechny tvé práce stojí za přečtení, máš pěkný styl psání...:)je tak dál:)
jinak, to mládí...no není vše takové jaké se zdá být...
15.04.2007 19:06:00 | PrincessOfTheNight
...líbí se mi jak jsi to napsal...nelze to nechat bez povšimnutí...a z čeho mám ještě větší radost...že mládí není tak zkažené jak se pořád píše...má cit...
...a děkuji za návštěvu u mého vyprávění...a také mě potěšilo tvé ocenění...od tebe si ho považuji...:-)
12.04.2007 00:07:00 | Lota
ÉE, pardon, myslel jsem, že jsem v sekci básní. :-(
Tady to je pochopitelně správně!!
Omlouvám se!
:-)
11.04.2007 10:00:00 | La Suneteto
Vskutku zajímavé, nekonvenční a originální, byť to asi není báseň, ale to je detail.
Četl jsem to několikrát a přemýšlel.
Jsem dalek mentorování, no je mi z toho trochu smutno.. i když v 17 se každej nějakým způsobem bouří a zmítá...
Nevím, ale tvůj táta mi z toho vychází celkem dobře..
Třeba toho anděla ještě potkáš .. času máš háfo.
Hodně zdaru!
:-)
11.04.2007 09:56:00 | La Suneteto