Nebožtíci promlouvají

Anotace: nejvíc mi rozuměla má babička /řečená malá/..

oknem  kanceláře  hledím  na  hřbitov

tam  za druhou  zdí  

usebrána  relaxuje

většina  mých  příbuzných

je  s  nimi  i  má  veselá

babička

na  kterou  s vděkem  vzpomínám

na  sklonku  jejích  let  

nikdo  nevěděl

zda-li je  tak

nepřetržitě  rozchechtána

demencí  sedmaosmdesátky

či  od  radosti, že to  nevíme..

byla tak  veselá i jménem

/provdaná  Veselská/

když  byla -

- jak  se  říká -

na  smrtelné  posteli

zadívala se na mě očima

slzícíma    smíchem

zpoza  pokrývky  vylétla  její  ručka

zašermovala  prorocky  ukazováčkem

potlačujíc  věčný  svůj  smích

a  radostně  zaskřehotala -

- Ířa, Ty  brzo  budeš  jako  Bedřich

/její  bratr/

nebudeš  vědět  kam  dřív  skočit

a  všechny  Tě  budou  zanášet  dobrotama

- jenom  se  hochu  nepřejídej...

( babiččin  bratr chodil ve čtrnácti

se  dvěma  hokyněmi  s  okolí..

ty  ho  obě  zanášely  kvantem dobrot...

...ale  přesto  byl  můj  prastrýc

-soudě  podle  fotek-

-podmanivý  hubeňour

obě  totiž  velmi  velmi

/prý  náruživě/miloval.../ )

***

v  sedmnácti  narukoval  

do  první  světové

a  ještě  v témže  roce  uhořel

raněn  kdesi  ve  stodole

ve  Východní  Haliči