Pravá duchovní cesta je životní; zarostlá stará vedlejší cestička plná výmolů, bláta
a bloudění, která často ztrácí směr pod nánosem novějších nesmyslů a líbivějších
lákadel, kdy se zdá, že není třeba jít už dál, že jsou jejím konečným cílem
a touhy naplněním. Pravou vírou? Je to cesta divností a pochybností,
když ani netušíme, co je jejím cílem a jestli má smysl.
A možná ani žádný nemá. Cesta sama je cíl?
Který blázen to ví? Nebo jen nejpošetileji sní?
Zvíře nesní, když bdí. Žije naplněním
svých dní. Je ryzím.
Ano, dobrá práce. A ten konec mě hodně oslovil*
16.04.2022 00:30:51 | šerý
Díky. Konec je přirozený. Takže něco, čemu obvykle (umělí)lidé moc nerozumí. :-)
19.04.2022 10:50:28 | Lighter
to by šlo, to se mi líbí... jen, cesta není cíl, nevydal by ses bez cíle nikam, i kdyby to znamenalo jen procházku s cílem - návrat domů;)
a pak... jaký smysl by mělo hledání, kdyby nebylo co najít?:)
a ten závěr, to je možná "to ono", žít naplněním svých dní - ryze... poctivě..
za tohle ti dík*
15.04.2022 19:42:04 | Sonador
Jsem příliš duchovní na to, abych hledal někde v dálkách a výšinách nějaký cíl duchovní cesty. K čemu bloudit hloupě po venku. Když je uvnitř. Směrem ryzím je já. Odjakživa.
19.04.2022 10:57:53 | Lighter
ale to ty píšeš, že cesta je cíl... já ti naprosto přízemně vysvětluju, že tohle klišé je zavádějící;) což znamená, že ten zbytek co píšeš, můžu odsouhlasit... neříkám nic jiného...
19.04.2022 15:15:10 | Sonador