Ozvěna těch sil

 Otvírám budoucí podnik Prométheových jater,

 hyperselektivní potrava Univerza lásky,

 souznění hmot, jak boží masky,

 energie milionu ok, jedné iluze páter noster.

                      Z něj kulminují citerníci,                                                                                                                                                                                                                                                                                                               Nezhasínavá obětuje dny i noci,

                      zapření o žabomyší spory,                                                                                                                                                                                                                                                                                                             rovnajíce duše spektrálních analýz,

                      u vysvěcené Maldororovy hory,                                                                                                                                                                                                                                                                                                     z řádků reality stává se anýz,

                      absolutník s prsty laněsvící.                                                                                                                                                                                                                                                                                                           mezi dimenzemi šuškají si i mloci.

 Vedle fotosyntézy umění věží chladících,                                                                                                   Věčná odzbrojení falešné lásky sil,

 tokaj videohry za niterná bezvětří,                                                                                                            retorta krizových delírií puklých žil,

 srdcem mraků hniloby hodnot probodnuté zří,                                                                                          soulad květů něžnost okamžiku zakryl,

 kroky sounáležité civilizační podstaty bdící.                                                                                               soudný den podél velejemnémyšlenky,

                                                                                                                                                             jíž pyl by dostihový stvůrce osudu pil.

 Rozklenut kroužením lidsky elektronického metronomu zatnut

 až světlosti syntetického kosmu světlosti  konstrukcí dechu ploch

 nemrtvého okna duší v koloběhů nesmrtelných cykloběhů okamžiku divoch,

 jak dialog scén nebeských uštknut mezi sférami pravdivých hran pekel zut.

Nač volán budil bys                                                                                                                                       A přec pěst feferony v čel opřen,

verš zakletý modrým prostorem                                                                                                                     aby svět viděl, kam zvěčněn běžel,

okolo tesoucí tekousíce vorem                                                                                                                       míjel věže hudby ve výši jež zřel,

když čas tepe nade tvůj mys ?                                                                                                                       vířen v mramoru jež popřel popel.

                                          V dopise                                                                                       sna                                                                         

                                                     hořícím                                                            z básnického

                                                             neznámo kam                                  volání

                                                                                  prázdnem dvojitého dna

                   Opět                                                                                                                                    chytnu

                          oběhávám                                                                                                     jej v mžiku 

                                           elipsy  kruhů                                                           na  věky   slyšícím 

                                                            dětskou prostostí      pátrám     čas bořícím 

                                                                               při  beatujícím rytmu   

...