Anotace: Ke zmatení jazyků nebyla Babylónská věž vůbec nutná. Často si nerozumí ani lidé, kteří si myslí, že hovoří stejným jazykem.
Když dva čtou nebo poslouchají totéž, není to téměř nikdy totéž. Potíž je v tom, že jsou málokdy ochotní si to připustit.
Praha, 4.8.2014
http://www.youtube.com/watch?v=axoX9GKhKRs
...je dar, že se nám daří domluvit se alespoň někdy. Vždyť jsme každý svým vlastním vesmírem :)
07.08.2014 11:46:04 | Radhuza
Přesně tak - proto nás možná tak povznáší až někam ke hvězdám, když se občas najde někdo, kdo nám porozumí trošku víc... ;-)
07.08.2014 11:48:56 | Amonasr
Shluky tónů nebo slov vyvolají emoce, vycházející z mých pravdivých zážitků... a já mám chápat, že ty to cítíš jinak...?
Že to vlastně může být všechno úplně jinak?
To je věru těžká disciplína.
Ještě že tu máme Jorta. Psal dneska o pokoře.
S tou by to snad šlo.
Cítíš to stejně? :-))
05.08.2014 19:18:29 | Pamína
Proto jsem napsal "téměř" ;-) Ale ono by to možná platilo i absolutně, protože vnímáme subjektivně a každý jsme naprosto jedinečná neopakovatelná osobnost, takže i zdánlivé stejnosti přidáváme cosi jedinečného, neopakovatelného ze sebe sama. Totožnost podle mne neexistuje - těsná blízkost ano. Proto možná sdílení čehokoliv s někým blízkým nás tak naplňuje, protože nás to obohacuje i o vjemy toho druhého, třeba jen vycítěné a vzájemně násobené - jinak bychom si vystačili jen se sebou samými (jsou myslím i tací) :-D Takže cítím to stejně - nebo téměř stejně...? ;-))
05.08.2014 19:34:23 | Amonasr