ZROZENÍ NEPŘÍTELE
ZROZENÍ NEPŘÍTELE
Anotace: @&@
Státy si často vytvářejí vnější nepřátele, aby získaly přízeň svých občanů pro své vlastní ohavné činy. Jednotlivci stejně často hrají neméně špinavou hru se svým svědomím.
Praha, 6.8.2015
https://www.youtube.com/watch?v=55wOLCxhoU8
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Bohužel, z evolučního hlediska je zřejmě výhodnější považovat svět spíše za nepřátelský, být připraven se bránit, a nejlepší obranou budiž útok - myslím, že historie takovou strategii potvrzuje.
Již v dávné i prehistorické minulosti nám ostražitost zachraňovala život, kdežto spolupráce je výhodná jen dočasně, dokud je odkud brát a co nabízet.. zkrátka, člověk je tak uzpůsoben pro přežití..
Ani nevíš, jak bych si přála, aby tomu bylo jinak!
A ano, největším nepřítelem mnohdy je lidská bytost sama sobě. Jak se takové situaci vyhnout? Asi za nejúčinnější bych považovala nelhat, nelhat nikomu a hlavně ne sobě, a snažit se o maximální otevřenost a toleranci, hledat kompromisy, anebo se odstěhovat na pustý ostrov - stačí jen jako, obrazně, nespoléhat se na nikoho jiného než sám na sebe :-)
Nu, dalo by se povídat dlouho :-)
Pěkná úvaha, děkuji a hezký večer :-)
10.08.2015 20:42:58 | Helen Zaurak
Ano, v historii agresoři často slavili úspěch a psali dějiny, po jejich obětech už pak třeba ani pes neštěkl. Přesto si myslím, že lidstvo postupně v celé historii směřuje k humánnějšímu vzorci chování, dokonce jsem někde četl, že druhá světová válka i přes svou apokalyptičnost se řadí historicky až někam na patnácté místo v poměru mezi počtem obyvatel, kterých se týkala, a počtem obětí. A také zrovna ona je myslím dobrým příkladem toho, kdy to pro agresora nakonec výhodné nebylo a ten se vyrovnává s neblahými následky i ve svém národním vědomí až dosud, nehledě na různé snahy, zřetelné bohužel už i u nás, přepisovat opět dějiny a stavět na roveň viníky a oběti, či jejich roli dokonce zaměňovat. Na druhou stranu souhlasím, že obezřetnost nutná je - naivita může být stejně osudová jako ona agresivita.
Jistě, dalo by se o tom polemizovat donekonečna, ale jedna věc je myslím už poměrně zřetelná - globalizace celý svět neskutečně propojila a není už tak snadné vyhladit nějaký kmen, případně ho „jen“ ožebračit a tvářit se, že se nic neděje. Podobné choutky se dnes vrací jako bumerang a zasahují myslím citelně i ty, kdo by rádi byli pány světa. Myslím, že jsme dnes víc než kdykoli jindy „odsouzeni“ ke spolupráci a čím dřív nám to dojde, tím lépe i pro nás.
Pokud jde o jednotlivce, v zásadě s Tebou souhlasím :-) A díky za pěkné zamyšlení :-)
10.08.2015 22:45:09 | Amonasr
Hlavně nemyslet a věřit všemu, co nám říkají. Sen každého "propagandisty". ;-)))
10.08.2015 16:27:01 | Lighter
...já ti ani nevím jestli jsme schopni jinak fungovat...
10.08.2015 14:43:48 | Jort
Ani já ne :-D Ale snad bychom se o to mohli občas aspoň trošku snažit... ;-)
10.08.2015 14:48:32 | Amonasr
Vlastní ego...strach...v čem je naše doba jiná, než ty předešlé...z čeho se lze poučit...jsem tu já, člověk...jsme tu my, lidstvo...co stavíme, co boříme...na jakých základech???
10.08.2015 14:06:23 | zdenka
Díky, Zdeno – je strašně důležité klást si podobné otázky. Bohužel, spousta lidí podléhá záměrně šířenému strachu a sahá po umně podstrčených jednoduchých odpovědích, které jsou sice většinou falešné, ale je přece tak snadné si je osvojit. Duševní pohodlnost, nechuť klást si hlubší otázky, se pak zákonitě obrací proti těm, kdo si tu myšlenkovou námahu ušetřili tehdy, když byl ještě čas. Za vše si nakonec téměř pokaždé můžeme především sami...
10.08.2015 14:32:31 | Amonasr