Anotace: @&@
Pravda může přežít jen na svobodě. Kdo ji chce zavřít v kleci, tomu uhyne.
Praha, 26.2.2018
https://www.youtube.com/watch?v=5LoUm_r7It8
Ami..dnes jsem asi ubohej tragéd...dle Tvé hudby vidím tragický balet, a to tak, že velmi živě...dokonce vidim, že baletící pár je celý v černém, ona černý trikot pošitý černými flitry, a samá zvedačka.
Pravda, pravda přežívá na svobodě. Otázka je, co je svoboda. Někdo se cítí svobodný, pokud může vycestovat do zahraničí. Jiný vidí svobodu v hromadění majetku, někdo zase v tom, že si relativně může pustit pusu na špacír. Vzhledem ke včerejší mé podrobné četbě komentů mezi Tebou a jedním autorem (musím říci, že chvílemi jsem se bavila vidinou buldoga zahryzlého do své pravdy velice zavile) a docházím tuplem k přesvědčení, že každý tu svou svobodu vnímáme jinak. A nemá cenu tu svoji vnucovat tomu druhému. **ST**
26.02.2018 14:03:35 | Anděl
Páni, Ty máš Anděli ale úžasnou představivost… Dnes pro mě trošku překvapivou, ale vždycky asi záleží na tom, v jakém jsme zrovna rozpoložení – ona už i Tvá dnešní báseň něco napovídá… ;-)
Ano, otázka je, co je svoboda, ale i co je pravda – každý si tu svou svobodu asi představujeme ušitou tak nějak sobě na míru a zrovna tak žádná všeobjímající definitivní pravda neexistuje, neboť pravda se musí neustále znovuobjevovat a znovupotvrzovat a je stejně těkavá a proměnlivá, jako jsou těkavé a proměnlivé podmínky, v nichž se k ní chceme dobrat. V tomto případě mě inspirovalo tvrzení Petra Nagye v Literárních novinách, když psal o Milanu Kunderovi: „Každá pravda se stává pastí, je-li uzavřena do definitivní podoby“. Nevím, zda je to jeho vlastní postřeh nebo Kunderův, ale zalíbil se mi natolik, že jsem si ho opsal jako případnou inspiraci třeba někdy k veršům, mluví mi totiž naprosto z duše. Jako lepší mi nakonec přišlo toto téma nerozmělňovat a pokusit se zformulovat vlastní aforismus… :-)
Díky za souznění :-)
26.02.2018 17:13:06 | Amonasr
Ami, jsem asi natolik analfabet, či jak to nazvat, ale co je pojem deinitivní podoba? Někde jsem slyšela, že nikdy není nic definitivní. Dívej, třeba KHB. Minulý režim z něho dělal mučedníka, v tomto století jsem četla, že rodina KHB si máchala pupky v lázních a ještě jim to tehdejší režim platil. Kde je třeba zde definitivní podoba? Existuje vůbec něco takového? Promiň, že se na Tebe obracím asi s tak samozřejmou věcí, ale já to nevím.
26.02.2018 18:27:47 | Anděl
No v tom je právě ten vtip, Anděli, že Ti, co se považují za majitele definitivní pravdy, se sami ocitají v pasti... ;-)
KHB = Karel Havlíček Borovský? To je pro mě novinka, zatím se to ke mně nedoneslo. Těžko se tedy můžu k tomu vyjádřit, nejsem historik a abych mohl posoudit věrohodnost alespoň pro mne, musel bych asi vědět, o jaké prameny se podobné "objevy" opírají. O věrohodnosti médií ale třeba vypovídá i to, že ve vědeckých pracech nejsou přípustné odkazy na mediální výstupy. V médiích si skutečně v podstatě každý může nažvanit, co chce, o pravdě to samo o sobě nic nevypovídá. Těžko co dalšího k tomu můžu dodat... :-)
26.02.2018 19:14:30 | Amonasr
Ano, je to on..jen mne zaráží, že jmenuješ pouze média...myslíš, že historicky podložená fakta a ta omáčka kolem je pravdivá? Myslíš, že v dnešní hektické době má někdo čas si ověřovat zdroje? myslím, že ten kdo "vykládá" nebo píše o historii či událostech si vždy něco přidá či ubere k obrazu svému. Zarazilo mne u spousta historických románů třeba o našich panovnících jak se ty knihy mezi sebou liší. Každý si historii vyloží po svém. To je můj názor.
27.02.2018 07:00:19 | Anděl
Anděli, Anděli, Ty mi dáváš ;-)) Jak můžu vědět, jestli jde o historicky podložená fakta? Fakta jsou fakta, i když i s těmi umí leckdo manipulovat, nicméně jejich interpretace bude vždy podléhat různým úhlům pohledu, hodnotovým soudům, osobní inklinaci toho kterého historika, spisovatele či novináře apod. Žádná pravda zkrátka není nikdy ta jediná a definitivní, ani řekněme ta historická. Třeba na česko-německé soužití se asi jinak dívá česká historiografie a jinak německá, obě mají pravdu - nikoliv ovšem definitivní :-D - ale každá tu svou. A opět jsem to musel zobecnit, i mezi českými historiky navzájem je jistě řada rozdílů, jak budou společné dějiny posuzovat. Pokud je někdo silně katolicky založený a má živé vazby na katolickou církev, asi nebude příliš akcentovat její protinárodní roli v habsburské monarchii nebo bude kritičtěji hodnotit josefínské reformy, které výrazně omezily její moc. A možná bude chtít nějak zpochybnit i aureolu kolem KHB a ve všem může mít dokonce i svou pravdu, nemusí fakta rovnou ohýbat, stačí je jen jinak interpretovat a dávat jim různou váhu. Stejně jako jeho případný oponent, který zase bude akcentovat a bagatelizovat opačné věci. A v každé době budou větší či menší mediální prostor dostávat jiní, podle toho, kdo bude zrovna u moci, jaké vlivové skupině se bude co hodit do krámu apod. Nic není nikdy černobílé – pokud někdo takové vidění předkládá, je to zřetelná známka toho, že je třeba být na pozoru. Nechci všechno znevěrohodňovat, jde spíš o kritický způsob myšlení, který je každý schopen či ochoten si osvojit opět v nestejné míře. Někdo „spolkne všechno i s navijákem“, protože mu to tak vyhovuje a je to i pohodlnější, někdo se s tím nespokojí a bude nad vším i sám přemýšlet a zasazovat si věci do širších souvislostí i dle svých vlastních zkušeností a poznatků, které se můžou u každého opět lišit. Důležitá je svoboda projevu a svobodná soutěž názorů – ať už osobně fandíme komukoliv nebo čemukoliv, v tom se spolu určitě shodujeme. Hledání a vyjevování pravdy je zkrátka nikdy nekončící proces, který je možná sám o sobě dokonce důležitější než pravda samotná. Možná jsem v tom kacíř, ale upálení už mi snad nehrozí a s nesouhlasem mnohých musím počítat – to je ale v nejlepším pořádku, všeobecný souhlas by byl také podezřelý… :-)) Ale to s Tebou nijak nepolemizuju – naopak s Tebou souhlasím, jen jsem svůj pohled trošku rozvedl, když už jsi položila své trefné otázky… :-)
27.02.2018 11:01:30 | Amonasr
Dobře...pak jsem to špatně pochopila . To, co jsi napsal : Každá pravda se stává pastí, je-li uzavřena do definitivní podoby“. platí tedy pouze pro p. Kunderu. je to tak? zase jsem u toho...definitivní podoba...kruci - teď mne tak napadlo, škoda, že to neplatí i pro lidi. zaseknout se v deginitivní podobě v takových 18....ovšem s tímto rozumem co mám nyní...to by byla ovšem hrozná past!
27.02.2018 11:08:21 | Anděl
Platí to podle mě obecně, ale asi to neumím srozumitelně vysvětlit... ;-)
:-D Jo, já bych se nejraději definitivně zasekl už v sedmnácti... ;-)) Ovšem je tam riziko té pasti, jak správně píšeš, tak možná je dobře, že to ani nejde... :-))
27.02.2018 11:33:02 | Amonasr
...občas mám pocit, že tu nahou ani nikdo nechce slyšet, obléct a pocukrovat, ale pak už je to spíš milosrdná lež...
26.02.2018 13:43:03 | Philogyny1
Občas i tu milosrdnou lež potřebuje každý - nejvíc si jich vyrábíme asi sami pro sebe, aby byl někdy život lépe snesitelný... :-)
26.02.2018 16:43:16 | Amonasr