Schopnost ironie je postmoderní umění; hledá krásu v ošklivosti, radost ve smutném
a humor v blbosti lidské. Ale její přínos končí přesně tam, kde je pouliční pravda příliš
blbá a každodenní realita člověka příliš hnusná a zoufalá na to, aby se dala alespoň
nějak trošku humorně odlehčit. Naštvanost na špatnosti civilizace a nešťastný
osud lidí je amorální ironizovat. To je zesměšňováni dobrých lidí.