Individualismus a doba

Znakem dnešní doby je individualismus a nedostatek ducha. Jinými slovy: Individualismus plodí chabého ducha. Dokud existoval nějaký duch doby, intelektuální proud myšlení, názorový konsensus jistých ideálů, jisté společenské vědomí, byl individuální postoj směřující mimo dobové souvislosti, myšlenkový rozmach nad bezpečné vody obecného mínění heroickým činem. Velký duch individualismu vyžadoval velký odpor středního proudu. Dnes je individualistou každý a jedinou jeho snahou je učinit se zajímavým za každou cenu, jinak by jeho individualismus ztratil půvab a byl by pouhou bezobsažnou pózou. Střední proud je individualismus sám a jediné, čemu musí dnešní individualista čelit je, aby neupadl do izolace, aby se na něj nezapomnělo. Musí se proto předvádět a ukazovat. Nejlépe na nějakém jevišti, kde mu budou tleskat ostatní jemu podobní. Jedinečnost se stala konformním rysem a tím nutně ztratila duchovní obsah. Být zajímavý dnes znamená být obklopen či v kontaktu s věcmi, které budí zájem. A zájem je o vše, co vyvolává dojem zajímavého života, co se odlišuje od vžité představy konformní společnosti, co budí dojem jedinečnosti navenek. Cestování po nevšedních místech světa, nevšední byt, nevšední známosti, nevšední vzhled, nevšední zaměstnání, nevšední styl a vkus. Veškerý trh spotřebního zboží je zařízen na potřeby našeho individualisty a podporuje jeho sklony k pohrdání vším, co je jen praktické a účelné pro všední život, co nezvýrazňuje ale dává pocit šedi, co neodlišuje ale sjednocuje. Individualismus je přímo hybnou silou současného trhu a naopak. Výsledkem je pestré stádo kreatur bez stylu, bez jednotícího vkusu a bez ducha, který by vyjadřoval nějaký smysl života v jakékoliv pospolitosti. Stádo jedinců vzájemně si chválící a hodnotící zajímavou formu bez ohledu na obsah, a to i v případě vlastních projevů ducha, jakým je slovesné umění. Projevit se obsažně hrozí ukázat světu zoufale omezený soubor banálních názorů, na kterých tento okázalý nestyl sázející na efekt jedinečnosti stojí. Názorů, které jsou jednoduchou negací každého názoru, jenž by si chtěl činit nárok na obecnou platnost. Pravda totiž spojuje ve společném respektu k plodům poznání a jejich nositelům. To jsou však vpravdě výjimečné individuality, které zajímavý život nezajímá. Nemohu při této příležitosti nevzpomenout výrok Saula Bellowa: „Zajímavý život je vrcholný pojem tupců.“