Soumrak individualismu
Soumrak individualismu
Ernest Hemmingway řekl: „Jedinec, toť vše, co máme!“ A měl tím na mysli sílu a velikost výjimečných individualit, které jediné dokážou jít proti proudu a obrátit kolo dějin ve prospěch lidstva. Omyl. Každý jedinec se dnes cítí být výjimečný a ve svém individualismu žádné směry a proudy neuznává. Přesto je vlečen jediným proudem společným všem jedincům bez rozdílu: Vlnami vzájemné nedůvěry, závisti, strachu a nepochopení. Slušelo by se výše uvedený výrok opravit takto: „Jedinec, toť vše, co nám zbylo!“
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Společnost se jmenuje od toho, co je nám společné. Tedy to dobré společné a po dobrém; po špatném to nefunguje. Aspoň ne dobře pro všechny či většinu či pro běžné lidi, říká se tomu pak míra diskriminace nutná k udržení moci a "sociálního smíru". Čím je jí nutno víc, tím častěji pak říkáme, že je společnost totalitní. Rozkvět individualismu je dnes, protože roztříštěné individualistické síly se lépe ovládají. Takže se kriminalizuje vše, co by mohlo moc časem ohrožovat. Dnes třeba sekty, mafie, názorové proudy, cokoliv, co by sjednocovalo více individuí, se veřejně mediálně očerňuje. Opravdu to není daleko od myšlení doby komunistické normalizační, jen jsme výrazně v prostředcích modernější. :-)
10.07.2023 12:49:34 | Lighter