Původ násilí

Násilí je projevem nedostatku síly. Ne síly fyzické, ani morální nebo duchovní, nýbrž síly vůdčí. Pouze silný vojevůdce dokáže stmelit řady svých žoldnéřů a zabránit vnitřním půtkám. Vojevůdce tak pořádá vůli k moci v srdcích těch, kdo se na ni chtějí podílet. Nikoliv vládnout, ale být ovládán ve jménu kmene, jímž sílí strom společného růstu k hrdým plodům zítřka, to je touha většiny z nás. Vědomí, že se s námi počítá ve společné věci, stačí mnohdy k tomu, abychom odpovědnost za směr a cíl s radostí přenechali druhým. Kde chybí vůdčí síla, nebo alespoň vzor rozvážné odhodlanosti a nezlomné převahy, tam vyrůstá násilí z morální nouze a ze strachu před prázdnotou bytí. I mnohá zvířecí společenství sociálního charakteru se vyvinula cestou přirozeného výběru k potřebě a respektu silného vůdce.

Původ násilí současné doby hledejme v rodině. Pojem rodu a rodové hierarchie měl ve starých dobách zásadní význam. Vědomí rodové příslušnosti dávalo člověku pojetí vlastní hodnoty. Vážnost a odhodlání starších zachovat rodové zvyklosti vyvolávaly pocit dobra, které bylo silnější než jakákoliv zvůle. Jaký vůdčí princip však může mít váhu v moderní rodině, kde vládne bipolarita zájmů podepřená druhotnými pohlavními znaky? Křesťanské zákony na to pamatovaly tím, že přikazovaly ženě bezvýhradnou poslušnost muži. Nevěra ženy byla ve středověku hrdelním zločinem. To je základ křesťanské sociální etiky! Vůdčí síla v rodině měla poprvé v historii represivní podporu zvenčí. A jako taková ztratila respekt. Tak, jako veškeré zákony vycházející z křesťanské kultury jsou svojí povahou represivní a skličující. Kmenová společenství žádné zákony nepotřebovala, zárukou spravedlnosti byl stařešina, náčelník či rada starších. Jediným a dostatečně odstrašujícím trestem bylo vyloučení jedince z kmene. Zde nalezl svůj původní a pravý smysl institut pokání a odpuštění, jímž byl provinilec přijat zpět mezi své.