Není trapnější a politováníhodnější bytosti nad stárnoucího člověka, který si řekne: „Tak, teď si začnu užívat dne, co to dá, dřív, než si pro mě přijde zubatá.“
Smyslem stáří není dohánět zážitky, na něž v mládí nezbýval čas, ale naopak odpoutat se od všech tužeb a závislostí na světských marnostech, v jejichž vleku jsme se doposud nacházeli. To je podstata vnitřní svobody a blaženosti duše. Proto stárnoucí muži v dobách duchovní sily odcházeli meditovat do poustevny.