Původ morálního soudu

Zjistili jsme, že moralita i pojetí dobra a zla předcházejí vědění, nakolik libovolné paradigma není výsledkem lepšího či horšího poznání vyšší univerzální pravdy, nýbrž odráží vlastní život a proces, jímž se tento život sebeuskutečňuje. Předpoklad univerzální pravdy či universálního dobra, podle nichž by měla fungovat lidská společnost, je vulgární, neomalený, sporný, a tudíž bezcenný.

Pravda o nás je vposled projevem našeho života, který je původnější než vědění. Naše poznání a platné morální soudy vycházejí z vůle k životu a z prosazení vlastních forem existence proti formám jiným, slabším, méně úspěšným.

Tradice organického společenství jsou výsledkem vůle k moci, výsledkem morálního hodnocení, které se ukazuje jako nahodilý a svévolný projev pronikavé existence, jako proces rozlišování, rozvoje, sebeproměny, sebepřekonávání, tvorby a plození.

To je pravý opak novodobého "esoterického" nazírání, které jako bezcenné a nezajímavé vidí pravdy vzešlé ze světského života a z empirické zkušenosti. Tady vystupuje na povrch ona propastná zaostalost duchovní literatury tzv. "nové spirituality", její neadekvátnost a neudržitelnost v konfrontaci s problémy současné doby a v jejím úniku od objektivní reality.