O konzervatismu

Konzervativní názor

Odrazem přirozené organizace lidí je konzervativní pohled na svět, který nevymýšlí spekulativní teze o lidské svobodě, ale snaží se nahlížet lidskou společnost z hlediska universálních principů Stvoření a jeho zákonů, přičemž poznání těchto principů nachází ve zkušenosti a moudrosti celých generací předků.

Dělba moci

Aristokratická dělba moci je postavena na zkušenosti a respektu ke Stvoření, které není lidským dílem, ale dílem Stvořitele. Takové rozdělení nezná rovnost mezi lidmi na jedné straně, ani dualismus jedné třídy elit a nerozlišeného zbytku zcela bezmocných rovnoprávných jedinců na straně druhé. Konzervativní společenský řád rozeznává mnoho úrovní moci a svobodných stavů, které staví do různých forem vzájemné spolupráce, vyváženého podílu na trhu a přirozené hierarchie.

Tradiční hodnoty

Evropa v minulosti vždy toužila po svobodě člověka a pro tuto svobodu obětovala mnoho. Tradiční evropská duchovnost očekává morálně vyspělého jedince, který je této svobody hoden. Za takového jedince bojuje a obětuje všechny síly, přitom hlavní zřetel upíná na jeho výchovu. Proto tradiční hodnoty evropské civilizace vycházejí z člověka vnitřně vybudovaného, nikoliv pouze vyrostlého z náruče matek.

Evropská kultura

Evropská kultura požaduje člověka usilujícího o nejvyšší ctnosti, mezi něž patří především rozumnost, statečnost, uměřenost a spravedlivost. Tradiční evropské společenství má ve štítu vzdělanost a úctu k myšlenkovému dědictví svých předků. Hlavním kritériem jejího pojetí dobra a zla je morální kodex společnosti, který musí vycházet s dlouhodobě platných etických principů vybudovaných na základech racionální filosofie a schopnostech bílého muže.

Potřeba tradiční rodiny

Potřeba rodiny provází člověka celé věky a její tradiční model si nikdo v minulosti nedovolil zpochybňovat. Když říkám tradiční, mám na mysli funkční řád rodinné pospolitosti, který vyplynul z objektivní zkušenosti generací a odráží poznání, jaké rodinné uspořádání posiluje obec i národ. Zdravý model rodiny musí vytvářet podmínky pro výchovu nové generace, aby byla schopna převzít a dále upevňovat hodnoty člověka i života vytvořené generacemi jejích předků. Nutno poznamenat, že v naprosté většině známých kultur a civilizací se jednalo o model patriarchální. Evropskou civilizaci nevyjímaje. Principy patriarchální rodiny rovněž převzala do svého kánonu všechna civilizovaná náboženství jako Boží zákon.

Společné směřování

Člověk před mnoha tisíci lety povstal z chaosu cestou duchovního sjednocení na principech dobra a společného směřování. Dobro mělo transcendentální nebo imanentní založení podle toho, zda bylo nazíráno v Kosmu nebo ve vyšším Já. Společné směřování mělo původ v lásce a vzájemné jednotě názoru, jinými slovy v kultuře a v osvojených tradicích smysluplného společenství. Je na čase tyto tradice obnovit. Je na čase chopit se neměnné podstaty lidství a najít pravý smysl života ve vzájemnosti, v moudrosti našich předků, v odhalení naší současné krátkozrakosti, v citlivém návratu k Přírodě.

Podmínka kulturní identity

Rodová pospolitost má vždy svoji vnitřní hierarchii, jinak se rozpadá. Stejně tak kulturní identita velké společnosti může být udržována za podmínky stavovské organizace lidí, kteří se podřizují neměnné hierarchii a přijímají ji za svou. Poslední nosnou jednotkou kulturní identity národního státu byla patriarchální rodina.

Lidská pošetilost

Pošetilé je lidské tvrzení, že náplň života pramení z volného pohybu, že změna, novost a neustálé střídání stavů či zorného úhlu pohledu vedou k lepšímu poznání. Nikoliv nutkavý pohyb vpřed či ustavičný pokrok, ale uvážlivé spočinutí a klidné ohlédnutí zpět dávají nahlédnout smysl i dobrý důvod nastoupené cesty. Tam potom, kde se cíl našeho směřování vytratil v nepřehledných houštinách, je zapotřebí mít dost odvahy k tomu, abychom se dokázali vrátit k místu, kde počalo naše bloudění. Žádnou stavbu nelze zakotvit v pohyblivém podloží. Stejně tak žádné společenství nemůže být sjednoceno na principech volného pohybu a pronikání spletí cizorodých kultur.

Mé konzervativní přesvědčení

Pokud by se někomu zdály mé konzervativní ideje jako zavádění archaických poměrů dávno překonané minulosti, je nutno s ním souhlasit. Argumentem pro takové přitakání je pohled na celkový lidský úpadek západní civilizace poté, co převzala za své různé modernistické liberální ideologie, jejichž společným jmenovatelem je doktrína rovnosti mezi lidmi, jejich rovného podílu na moci, nebo lépe řečeno rovné příležitosti k moci, a přímé demokracie jako přeludu humánní a spravedlivé společnosti. Máme zde ve výsledku zcela nepřirozené společenství, jehož mocenské ani sociální funkce nejsou schopny zajistit etický rozměr člověka ani cestu udržitelného rozvoje ve vztahu k přírodě a k vlastním zdrojům existence. O nejhorších masakrech a genocidách této éry ani nemluvě.