O patriarchátu

 

Vztah muže a ženy

Kultivace vztahů mezi pohlavími je především závislá na morálním vědomí každého člověka, na jeho sebevýchově k lidskosti a k rozumnosti. Proto vždy byla vyžadována především od mužů a určována jejich působením na přirozenou převahu podvědomých sklonů a citů v povaze žen.

Role ženy a muže se navzájem doplňují. Je nesmyslné tyto rozdíly stírat nebo násilně potlačovat. Naopak jejich rozvíjení obohacuje vztahy i život sám. Cílem dnes samozřejmě není bojovat proti ženám, ale podporovat vzájemnou úctu, toleranci a porozumění v souladu s přirozeným posláním obou pohlaví.

 

Rozklad rodiny

Vše, čeho dosáhla a co vytvořila naše civilizace, vzešlo ze společnosti založené na patriarchální rodině, na síle muže a moudrosti spravedlivého otce. Tisíce let známé historie a tradice prověřily patriarchální rodinu jako jedinou správnou alternativu. Všechny ostatní pokusy se ukázaly scestnými, neměly šanci na úspěch a po právu zanikly. Současnost jako by trpěla ztrátou paměti, podléhá nákaze feminismu a ničí morální i funkční základ celistvé rodiny.

 

Poslání mužů

Touha po moci a po vládnutí není základní vlastností člověka. Většina lidí touží podrobit se řádu a moci, která jim bude zajišťovat dobré a důstojné živobytí. Naopak odpovědnost za vedení lidí v duchu závazného řádu a cíle, pro který byl daný řád nastolen, je ochoten na sebe vzít jen málokdo. Je proto na mužích, aby k takové odpovědnosti za vlastní rodinu i celou společnost byli povoláni, a k takové roli byli výchovou i zákony řádně vedeni. Není obětavější, laskavější a šťastnější bytosti nad milující ženu oddanou svému muži, jenž je jí oporou i ochranou v jejím prožívání rodinné pospolitosti.

 

Rodinná hierarchie

Život jedinců bez cíle a společného směřování je pustým přežíváním a pářením, jaké není běžné ani mezi zvířaty. I zvířata se organizují do hierarchicky uspořádaných celků k tomu, aby dokázala přežít. Jakýkoliv pár, má-li zdárně kooperovat, musí mít nástroje, jimiž jsou určeny role obou lidí v páru. V něm, tak jako ve větší skupině, musejí být stanoveny kompetence a hierarchické vztahy, aby bylo jasně dáno, kdo má ve sporných případech rozhodující a zároveň odpovědné slovo.

Vůdčí princip v rodině je potom odpovědností a povinností muže a otce. V důsledku žena, která není schopna přijmout patriarchální rodinný řád, by vůbec neměla pomýšlet na plození potomků. Jako nezávislá matka samoživitelka totiž není schopna zajistit svým dětem dostatečný morální ani lidský vklad pro jejich budoucí život.

 

Původ domácího násilí

Pravým důvodem domácího násilí je ztráta, nebo spíše naprostá absence vůdčího principu v rodině, jehož zárukou i ztělesněním vždy v minulosti byl otec rodiny. Nelze si představit setrvalou funkci rodinné pospolitosti bez řádu, jenž je dán člověku shora stejně jako zdola, onoho řádu, který vytváří smysl i harmonii v rodině, v obci i ve státě. Tento historicky neměnný a tradicemi prověřený patriarchální řád byl rozmetán v krátké době pouhou emancipací žen a uvedením ženského myšlení do politiky cestou totalitní ideologie feminismu a genderových nauk o rovnosti všech se všemi, včetně pederastů a jiných sexuálních deviantů.

 

Infantilní společnost

Zmatením základních pojmů skrze jejich umělé odvozeniny, jako je například pojem aktivní otcovství nebo mateřská dovolená pro otce, se ničí schopnost mladých rodičů rozpoznat pravý význam otce a matky, mužnosti a ženskosti, mládí a dospělosti. Vzniká tak zženštilá a infantilní společnost, kde postupně nezbude ani stopa po mužných ctnostech a ženské obětavosti. S takovou masou nedotvořených jedinců lze nakládat podle libosti.

 

Patriarchální společnost

Základem soužití mezi lidmi jsou morální vztahy, jaké mezi sebou zaujímají. V morálním vztahu nemá místo rivalita, nýbrž pouze porozumění účelu i spravedlivému rozdělení rolí. Jde o přirozený řád v nerovnosti, s nímž jedině může být zachována vzájemná úcta mezi lidmi.

Takovým přirozeným a spravedlivým řádem je patriarchát, k němuž dospěly generace našich předků dlouhodobou zkušeností, delší, než kam lidská paměť sahá. Považuji proto za krajní projev zlovůle nebo naprostého nepochopení založení člověka, když pod hesly rovnoprávnosti, rovných příležitostí nebo genderových zvráceností se zpochybňuje vůdčí role otce v rodině a samotný základ tradiční rodiny.

 

Úloha otce

Tak jako bojovník potřebuje vojevůdce, tak i duše každého z nás volá po otci. Kde chybí otcovská péče a autorita jako vůdčí princip, tam panují rozepře a dekadence. Stát bez patriarchy a bez rodiny, v níž otec představuje jednotu vůle, morálního vedení a výchovy, takový stát jen planě potírá množící se projevy násilí, jimž není konce.