O feminismu

 

Dopady feminismu

Nejhorším dopadem feminismu je rozklad tradiční rodiny, chce se spíše říci rozklad rodiny vůbec. Je až neuvěřitelné, nakolik se současný svět nezajímá o příčiny tak drtivého společenského úpadku, jehož důsledkem jsou trpící děti ve stavu bezradnosti a postrádající zázemí rodiny, která by jim byla schopná dát výchovu i orientaci v našem odcizeném a zmateném světě.

 

Genderová neomalenost

Drtivým útokem na lidskou svobodu je zahrnutí genderových studií do vládních programů a jejich mocenské prosazování prostřednictvím zákonů. Nařizovat rovnost a rovné příležitosti do vnitřní organizace soukromých či zájmových skupin, určovat mocí chování lidí k sobě navzájem v soukromí a v rodinném životě, znamená nejhlubší zásah do svobody člověka a jeho práva na sebeurčení. Nedotknutelnost soukromí člověka a rodiny má přednost před veřejným zájmem a jakýmikoliv ideologiemi s ním spojenými.

 

Emancipační politika

Od chvíle, kdy se ženy začaly vnímat jako utlačovaná a diskriminovaná menšina a začaly bojovat za vlastní emancipaci, logicky tytéž ženy musely rovněž podpořit boj za emancipaci skutečných menšin. Jen tak se na světlo obecného zájmu mohlo dostat téma rasové nesnášenlivosti a práv pederastů na společenské uznání jako plnocenné lidské skupiny. Ovšem podmínkou takovéhoto posunu hodnotových měřítek a jeho promítnutí do politiky bylo zavedení volebního práva žen.

 

Rovnost pohlaví

Každé rozumné lidské společenství se podobá posádce lodi, v níž má mít libovolný jedinec své určené místo podle svých schopností, původu a přirozenosti. Neexistuje rovnost mezi lidmi. Jak může potom existovat rovnost mezi pohlavími? Rozhodujícím hlediskem nastoleného řádu ve společenství je jeho celková funkce, jinými slovy jeho směřování, a ne pocity či názory jednotlivců.

 

Rozvratné hnutí

Jako zavrženíhodná musíme odsoudit taková hnutí, která nemají žádný cíl ani v lepších hodnotách života, ani v novém uspořádání společnosti, nýbrž jediným jejich smyslem je narušovat zavedené pořádky, snižovat nastolené hodnoty i mravy – a proti tomu nedávat žádnou rozumnou alternativu. Takovým hnutím je feminismus.

 

Překonaný feminismus

V současné době získává navrch nad feministickým hnutím genderová agenda rozvratu pohlavní identity jako takové, v důsledku pak rozvratu mravní integrity a morální síly zachovat se jako kulturní člověk sdílející hodnoty a tradice národního společenství. Tomuto cíli slouží ideologické a mentální manipulace traktované prakticky všemi masovými sdělovacími prostředky, včetně tak nevýznamného liberálního nároku, jakým je požadavek nepřechylování ženského příjmení. Tady už jde o genocidu člověka jako takového, o potírání lidskosti a zacházení s lidmi jako se zvířaty.

 

Feminizace života

Co dobrého nám může přinést každá další „spasitelská“ doktrína ženského hnutí, která vždy s tak bezelstným výrazem poukazuje na zájem či ochranu dětí, a přitom vrhá potomky národa do spárů nezávislých a po zavržených otcích pasoucích matek? Je až neuvěřitelné, jak málo odporu, jak málo vzdoru se klene proti feminizaci našeho života, který nejenže není udržitelný, ale směřuje k naprosté genocidě kulturního a svobodného člověka.

 

Ochrana dětí před domácím násilím

Ochrana dětí před kým? Před muži? Nikdo jistě nepochybuje o tom, že dobrá matka dokáže ochránit své dítě před násilím i vlastním tělem, jež obětuje novému životu. Jakému násilí jsou potom vystavovány současné děti? Máme snad věřit tomu, že násilí otců? Proto dáme moc ženě, aby ve jménu ochrany dítěte toto násilí eliminovala, aby s netušenou vehemencí i mocí potírala otce jako škodnou? Otázka zní: Kolik politické vůle je v dnešních zfeminizovaných státních institucích po odhalení pravdy, k provedení objektivního průzkumu, který by mýtus o zlém muži v rodině vyvrátil a odhalil, nakolik je domácí násilí dílem zlé ženy?

 

Zženštilý stát

Současný stát je výsledkem zženštilého úhlu pohledu, jímž se poráží na hlavu všechny osvědčené modely aristokratického řádu ve společnosti. Zženštilost se chápe spravedlnosti, a ženské pojetí spravedlnosti spočívá v infantilním rozlišení dobra a zla. Dobré je to, co je nevinné, jinými slovy nevědomé, nezatížené v podvědomí zakoušením moci, stejně tak, jako dítě nebo slabá žena. Dobro je tudíž žena, zlo je silný, a proto domýšlivý muž.

 

Juvenilní justice

Skrytým smyslem juvenilní justice je „konečné řečení“ otázky tradiční rodiny. Z právního hlediska již nic nebrání tomu, aby děti mohly být odebírány genetickým rodičům, je-li k tomu důvod z hlediska ochrany dítěte před nevhodným zacházením. A jisté je, že tam, kde dosud vládnou tradiční role otce a matky ve vztahu k jejich dětem, není těžké takový důvod nalézt. Zcela postačí tvrdost otce či přehnaná starostlivost matky.

 

Princip rovnosti

Každý jedinec je unikátním výtvorem přírody. Každý má jiné schopnosti a hodí se pro něco jiného. Promyšlený výběr uplatnění pro daného člověka je zásadní podmínkou jeho budoucí spokojenosti. Tento prostý fakt musí zůstat skryt před očima otrockého davu. Jen tak může být učiněno zadost požadavku rovnosti a rovných příležitostí. Jinými slovy flexibilní výtěžnosti lidských zdrojů. Lidé musí vnímat jakékoliv předurčení, ať se jedná o předurčení na základě pohlaví, rasy, původu či genetických schopností, jako nepřijatelné omezování svobody.

 

Státní feminismus

Je až zarážející, jak státní mašinérie stále stupňuje svůj tlak při zasahování do soukromého života svých občanů, pokud uvážíme zřejmý výčet škod, které až dosud natropila tím, jak strká svůj feminizací znecitlivělý nos do již tak žalostných intimních poměrů současné rodiny, s jakou vehemencí popírá své selhání a odmítá tisícileté lidské poznání a ničím nenahraditelný význam patriarchálních tradic.

 

Nevychovaná mládež

Smyslem výchovy dětí je a vždy bylo připravit mládež na její společenské poslání. Hlavní úlohu v tom měl vždy otec představující hlavu rodiny. O tom, jak pokrytecký a neúspěšný je stát coby „Velký otec“, vypovídá sama skutečnost a morální stav jím ovládané lidské společnosti. Množí se domácí násilí a každý nový represivní zákon jen zhoršuje situaci, mládež ztrácí zájem o vzdělání a duchovní hodnoty, postrádá jakékoliv zásady i odpovědnost a orientuje se na konzum, hédonismus a ryze hmotné stránky života. Nad tím vším se rozprostírá prázdnota, nihilismus a hluboké osamění, v němž se dospívající děti uchylují do virtuálních světů internetu a drog.

 

Emancipace žen

Moderní industriální éra zařadila ženu do pracovního procesu, použila ji jako levnou pracovní sílu za účelem zbohatnutí a moci nové buržoazie. K tomu ji vybavila takřka údernickým nadšením, jak se chopit soběstačnosti a nezávislosti na rodině, především však na muži a otci jako záštitě rodinné pospolitosti. Moderní žena vydělává peníze směnou za energii revolty, s níž proniká za hranice ženství, aby pokořila mužství. Konečným výsledkem jsou ovšem jen ty peníze, skuhrání postmoderních žen nad dvojí směnou a vystřízlivění v citové vyprahlosti. Kýženého mužství nebylo dosaženo, zřídlo ženské sebeúcty bylo ztraceno.

 

Jak dál?

Prvním příznakem připravenosti na pozitivní a kvalitativní změnu politického systému bude, když převažující část lidí začne požadovat zrušení volebního práva žen, příslušníků nepřizpůsobivých menšin a jalové spodiny, dále pak znovuzavedení otcovské moci, obranu národní nedotknutelnosti a rasové hygieny, nastolení svépomocného řádu a základní soběstačnosti – cestou nastolení principů stavovské aristokracie. Znějí snad tyto požadavky hlasitě všude okolo nás? Naprosto ne! Tak co byste chtěli, vážení přátelé? 

 

Století žen

Jakže, ženské hloučky, feministické spolky a neziskové organizace mají vytvořit novou vizi lepší společnosti? Ženy bez „předsudků“ vzešlých ze všech historických tradic, kultur a filosofií vymyslí novou a tentokrát udržitelnou Utópii? Holisticky, to znamená celostně a globálně pojatou civilizaci, z níž nebude úniku? Ženy rozhodnou, co z tisícileté osvědčené zkušenosti lidstva jsou pouhé stereotypy, co je třeba zbourat, rozvrátit, zničit, a jaké nastolit stereotypy nové podle ženské představy o světě, v němž jsou si všichni lidé rovnější, mnohem rovnější, než v těch nejfantastičtějších snech utopických socialistů a komunistů zapálených pro spravedlivý a beztřídní svět? Bůh s námi a všechno zlé pryč!

 

Původ sexismu

Současná žena nahrazuje absenci citových vazeb v rozvrácené rodině sociálními vztahy v zaměstnání. Tam zůstává věčně adolescentní kočičkou hledající a svádějící mužnou pronikavost do své jeskyňky. Pokud zakusí odmítnutí či nezájem, začne se ohánět harašením a mužským sexismem.

 

Mužská povinnost

Úlohou muže v manželství je, aby usměrňoval ženské pojetí smyslu života, aby tato naturální ženskost zůstala ženskostí v původním slova smyslu. Aby žena zůstala ženou, avšak mlčela, když se to od ní právem očekává.

 

Ženská emancipace

Obhájci rovnosti mezi pohlavími říkají: Dejte ženě příležitost a ona se stane plnohodnotným člověkem. Dokonce jsou snad přesvědčeni, že k tomu má lepší předpoklady, protože je citlivější, smířlivější, humánnější, empatičtější. Jaký omyl! Jaké zmatení všech hodnot! Má se snad z ženy stát muž?