Následky křesťanství

 

Otázka vědění

Pokud byli křesťanští ideologové v něčem opravdu mistři, tak v umění zabít, zničit a vymýtit z hlav lidí všechno prastaré vědění našich pohanských předků a jejich védskou kosmologii. Pouze východní národy Asie, kam křesťanství neproniklo, si uchovaly znalosti o světě v jeho hlubší transcendentální podstatě, i když časem do značné míry zkomolené. Patří sem učení o čakrách, o karmě, o inkarnaci duše, o vyšších světech, o kosmických principech, jako je Brahmajyoti, Tao, Jin a Jang a další.

 

Genocida Slovanů

Pád védské duchovní Tradice byl provázen genocidou slovanských národů vzdorujících katolické víře a likvidací či vyhnáním jejich duchovních opor volchvů, vedunů, žreců, šamanů a všech podobných čarodějů zlořečených uctívači křesťanského Boha.

 

Konec dějin

Ze skutečných dějin starověku našich národů zůstal pouze vliv helénství, jeho filosofických kořenů spadajících do počátků historické éry racionality zatížené bezbřehým idealismem a stoickým asketismem. Především však genese postupného odcizení člověka rodovým a duchovním kořenům a jeho podrobení se státnímu útvaru moci, jehož cílem je podmanění duchovní i fyzické. V tomto směru uchovala katolická církev – strážkyně veškeré vzdělanosti – ve svých knihovnách dostatek písemností. Vše ostatní podrobila křestu ohněm a pokryla popelem.

 

Christianizace pohanů

Christianizace našich předků byla prováděna se zkázonosnou důsledností. Genocidou starověrců, totálním zničením pohanských zdrojů vědění a víry, vymazáním lidské paměti zásahem do vlastního jazyka slovanských národů – vzpomeňme Cyrila a Metoděje, jejich dílo, jímž se vykořenilo vědomí příslušnosti k vlastní kultuře a duchovním tradicím předků změnou slov, písma i odkazů na slavnou minulost slovanskou – a následným přepsáním historie podle lží křesťanských kněží a kronikářů. Současná západní civilizace je křesťanským dědictvím, a to jak podle obsahu, tak podle jména. A nic na tom nezměnila ani smrt Boha.

 

Křesťanská civilizace

Civilizace, civilizační proces, civilizovaná společnost – to jsou pojmy, jimiž se uvádí křesťanství jako zušlechťující a státotvorná síla. Dnešní pojetí historie se nezdráhá tvrdit, že civilizovaný svět existuje teprve od doby, kdy lidstvo zakusilo osvětu christianizace. S tím je nutné souhlasit. Je-li civilizace jméno pro světovládu vyvolených a podrobení veškeré populace jejich parazitické moci, potom máme co do činění s érou nejhlubšího úpadku lidské svobody a otroctví.

 

 

Úloha křesťanství

Křesťanské náboženství si vytvořilo jediného pravého duchovního mistra v osobě Ježíše Krista, syna Božího a universálního spasitele (avatára), zavrhlo učení o reinkarnaci i celou védskou kosmologii a násilnou christianizací vnutilo lidem křesťanskou ideologii jako nástroj pro nastolení elitářsko-parazitického systému.

 

Hledání Pravdy

Téma hledání nejvyšší Pravdy cestou odříkání a sebekontroly odumřelo ve středověku na kostrách křesťanských mystiků, kteří byli většinou odsouzeni pro herezi Písma a mnohdy jako kacíři upáleni na hranici. Tak se na Západě otevřela cesta k vládě morální spodiny a finančních elit, které si přivlastnily výplody vědecko-technického pokroku moderní doby a zavedly náboženství peněz čistě ve svůj prospěch a pro svůj parazitický způsob existence.

 

Smrt Boha

Nástup ateismu přivedl na svět moderní materialistické doktríny, filosofické spekulace a pseudovědecké teorie, které řadí lidskou bytost na úroveň zvířete řízeného čistými a vědecky kvantifikovatelnými instinkty.

 

Princip duchovnosti

Důstojné společenské stavy nepotřebují ke svému životu ani k duchovní orientaci pastýře prosící o smilování Boží a lásku Krista spasitele. Spasit je má od čeho, nebo před čím? Před tímto světem? Před nimi samotnými? Lidé nepotřebují prosit o odpuštění a klečet v pokoře před tváří Boha všemohoucího, pokud je jejich život spravedlivý. Jediné pravé duchovní světlo je světlo poznání, světlo pravdy a světlo čistého Svědomí.