O společenském řádu

 

Společenský řád

Hlavní funkcí společenského řádu je výchova lidí k dobrosti a spravedlivému jednání, jinými slovy k mravnosti. Tam, kde panuje anarchie, rozvolňuje se morální vědomí lidí natolik, že společnost se stává stádem dezorientovaných a vzájemně odcizených jedinců, jimž stát klade stále tvrdší překážky a určuje stále omezenější příděly pastvy.

 

Etický kodex

Etika definuje pojem obecného dobra a lidských ctností, s nimiž se o toto dobro usiluje. Politický systém bez etiky je prázdná skořápka bez obsahu, v důsledku nástroj sobecké a bezohledné tyranie mocných. Z úst kterých politiků dnes zaznívá nějaký smysluplný názor na etiku? Který politik se zřetelně profiluje nějakým etickým přesvědčením a podle něho také jedná? V etice vždy jde o to rozpoznat dobro od zla. Kde je ale pravda takového poznání v dnešní postmoderní době, která samotný pojem pravdy relativizuje jako subjektivní a partikulární vidění jednotlivců či skupin? Jak lze potom mluvit o lidské spravedlnosti, když o dobro a zlo platné pro všechny se nikdo nestará?

 

Věc morální síly

Vedle etiky není morálka pouhé vědění o dobru a zlu. Morálka je záležitost srdce, horoucího zanícení pro společnou věc, pevnost a ochota za společnou věc bojovat, obětovat se pro ni. Jinými slovy bez zájmu a ustavičného úsilí o nahlédnutí věcí obecně prospěšných není žádného vědění o morálce. Stejně tak bez organického společenství a vědomí příslušnosti každého z nás k tomuto společenství žádná morálka neexistuje, protože bez takového společenství neexistuje ani směřování, ani cíl, který by naši morální sílu vyžadoval.

 

Buržoazní stát

Buržoazní stát nalezl svého protihráče v levicové podpoře proletariátu a vykonstruoval si k němu potřebné antiteze. Tak svoboda jedince byla přeměněna ve svobodu dobývání volného trhu a stát na občanskou společnost, jinými slovy tržní společnost fungující na principech práva silnějšího. Spravedlnost se vytratila v zákonech právního státu vytvářejícího legislativní rámec pro predátorské chování stále mocnější oligarchie. A z progresivního zdanění bohatých se stal „trest za úspěšnost“.

 

Politický marasmus

Výběr daní, tupé přerozdělování výdajů státního rozpočtu, absence smysluplné politiky, hašteření o nedůstojné sociální dávky, schvalování byrokratických zákonů, to jsou jen vnější znaky mnohem hlubšího úpadku samotného politického myšlení. Rozdělení politiky na pravicovou a levicovou je značně matoucí, když uvážíme, že všechny politické strany považují stávající společenský řád za neměnný a nedotknutelný.

 

Technokratická společnost

Paradoxem technokratického společenského řádu je fakt, že ve finále ho nikdo nestimuluje pro skutečné dobro lidstva a celé naší planety. Otázka dobra a zla totiž patří do sféry lidského názoru, k němuž technokraté ani vědci nemají co říci.

 

Nefunkční stát

Pokud základní deklarovanou úlohou státu je ochrana občanů před násilím a vnější intervencí, potom současné státy neplní ani tuto životní funkci, protože nás evidentně nechrání před násilím tržních predátorů ani před intervencí alogenních vetřelců do našeho životního prostoru.

 

Úděl střední vrstvy

Střední vrstva je, a pro moderní státy vždy byla, příslovečnou dojnou krávou, která musí oddřít pády a vzestupy oligarchů i nedostatečnost chudiny, v systému přerozdělování směřujícího vždy od střední vrstvy k někomu jinému. Ona je terčem daňového vydírání a bezohlednosti státu ke všem, kteří se dokážou sami o sebe postarat a mají zdravé sebevědomí i hrdost.

 

Existenciální odcizení

Jsme vesměs lidé vykořenění z existenciálního kontextu, odcizení individualisté závislí na podpoře státu, neschopní samostatné existence a samostatného myšlení, neschopní se postarat o své děti, hladovějící po životě a beznadějně upadající do nepřeberného množství drogových závislostí. Takoví jsme, nesvobodní, proto potřebujeme dohled a pořádající ruku státu, abychom mohli zůstat tím, čím jsme.

 

Aristokracie naruby

Parlamentní demokracie nemá nic společného s demokracií jako takovou. Původně míněna jako aristokratická vláda těch nejlepších synů národa dnes představuje aristokracii naruby, jinými slovy vládu profánního výběru zástupců z řad vyznavačů resentimentu – těch nejvíce vyčnívajících při obhajobě rovnostářství, přízemních hodnot a falešných principů, v důsledku pak lahodících duchu buržoazní ideologie určené podrobeným masám. Pravda a láska v ní jedno jsou. Jinak řečeno: Pravda je pozitivní pocit uspokojení nad porážkou nároku vlády vznešenosti a ušlechtilosti nad vším nízkým, přízemním a nevydařeným.