Nelze mluvit o lidské identitě bez lokálního kontextu a zakotvení v kulturně diverzifikovaném společenství. Universální a multikulturní sociální síť vytváří bezbřehý oceán, v němž se jakýkoliv bytostný zájem jedince odkazuje k naprosto cizím a virtuálním souvislostem, v něm každý význam nabývá mlhavých až rozporuplných forem a v důsledku evokuje strach, jaký má osamělý plavec z čelistí žraloka ukrytého v temných hlubinách. Únikem od takové nejistoty je rezignace na jakoukoliv závaznou formu.
Z obyčejné lidské identity se stalo něco pokročilejšího. Nebo se to tak říká, že je to pokrok. (úpadek se oficiálně nepřipouští) :-) Virtuální identita je ale z principu už spola taková fake-ová...Jen další verze "odcizení".
31.01.2024 13:32:01 | Lighter
Říkanka snad zlehka spíchnutá, ne tvrdě promýšlená (?). Mimoděk ukazuje že společenské děje lze svěřit literatuře krásné, spíš než odborné. A lidský závazek tedy na první pohled paradoxně musíme řadit k poezii. Na to koukám jako opařený, ale asi ano! Poslední věta pak mluví, jako když se prorazí tunel.
30.01.2024 15:17:47 | Ezop
Velmi pozorný komentář - děkuji, vskutku, nejde o aforismus z dílny odborných architektů sociální reality.
30.01.2024 16:36:19 | Zoroaster