Bolestné vědění

Mnozí významní muži minulého století se domnívali, že poznání pravdy o světě lidí má svá bolestná úskalí. Například Oswald Spengler ve svých Myšlenkách napsal: Čím člověk víc ví, tím je hlubší jeho utrpení. To bylo však v době, kdy indoktrinace společnosti falešnými představami o řádném světě byla na samém počátku. Dnes ohlupování obyvatel našeho světa dosáhlo takových rozměrů, že převážná část z nich má zcela úchylné myšlení a chápání fenoménů doby; druzí zavírají oči, ucpávají si uši a raději zůstávají v nevědomosti, aby pro své názory nepřišli k nějaké újmě. Že tím přispívají k procesu vlastní likvidace jim vůbec nevadí. Skutečná pravda v nich vyvolává syndrom kognitivní disonance, při němž nositele pravého poznání nejen umlčují, ale přímo na ně útočí ve snaze je vyřadit z lidské společnosti.

Ocitáme se tak v dystopii, o jaké měli ještě v nedávné minulosti osvícení myslitelé a spisovatelé prorockých románů sotva ponětí. Tento hrůzný úpadek světového názoru a útok na samu inteligenci člověka a jeho lidskost je řízen skrytými strukturami mocenských klanů pocházejících z vrstev, které se považují za Bohem vyvolené. Pokud si tento fakt uvědomí vědoucí a nezúčastněný pozorovatel, stojí před fascinujícím divadlem přinášejícím strhující scény ze života celého lidského rodu.

Je snad většího zážitku nad takovou podívanou? Může snad člověk prožívat větší vzrušení a ukrácení dlouhé chvíle než sledovat světové dění, jež se nám předestírá ze všech myslitelných zdrojů a informačních kanálů, byť ve zkomolené formě, k jejímuž rozšifrování stačí znát správný klíč? Není snad taková míra fascinace pramenem nejvyšší extáze radosti z vědomí, že jsem já pouze jeden z mála, komu je světová scéna v její pravé podobě promítána? Nakonec i zjevení apokalypsy může člověka bavit a povznášet. Důkazem je masový zájem o katastrofické filmy, nebo třeba apoštolská kniha zjevení podle Jana.