Dobří lidé mají problém se ve společnosti prosadit, protože nedokáží v násilnosti konkurence
prosazovat svou vůlí dobro pro ostatní. Nejsou totiž dost násilní a mocichtiví, je to proti jejich
konkurenčně raději spolupracující a ohleduplné povaze. I naštvanost u nich vede spíše k
pasivitě, ne k aktivitě a boji proti špatnému. Naštvanost je nemotivuje, spíše ochromuje;
nechtějí být někam štvaní a nechtějí nic prosazovat násilím! Jsou to mírní lidé,
žádní válečníci. Pomlouvači říkají, že hodní lidé jsou slaboši, protože nechtějí
celý život jen bojovat, chtějí zažít klid a mír. A když život takový není,
jsou nešťastní a znechucení. A bohužel to bude takto trvat až do konce světa,
a tak nezáleží na čase, kdy žijeme, a kdy tohle pochopíme.
Zlatý věk je náš hloupý sen. Nebo raději nechtějme nic chápat;
dostatek naděje, optimismu a neznalosti nás
otrlé ignoranty od všeho zlého
přece osvobozuje.