(sláva moudrosti?)

♪♪♪

Moudrý je ten, kdo ví nic! Tedy přesněji zapomene na všechny blbosti, neskutečné

výmysly, které mu společnost a svět cpe do hlavy, aby mu logicky udělala

  informační  husto a temno, znemožnující samostatně myslet a jen poslušně

konat dle tradic a nařízení dříve naučených. Pokud možno bez myšlení.

Zákony mocných se nezpochybňují, to by byl hřích! Ale když už člověk

nic z toho neví a vše otravné z hlavy vypudí, tak se mu najednou

rozjasní smysly, když zůstane jen to podstatné a skutečné v mysli.

Je to ale ta vysněná moudrost nebýt úplně zabedněný?

Nebo dokonce příčetnost? Je to málo?