Anotace: @&@
Báseň je nejšťastnější, když čtenář jejím prostřednictvím proniká nikoliv do mysli autora, ale do své vlastní. Směje se při tom často na just a navzdory oběma.
Praha, 16.5.2016
https://www.youtube.com/watch?v=OSffzShQxo0
Můj ty zlatej Tondo(Pepo) kolenatej, jakáž pakáž...se mi často směje,možná že z hladu, nuž udělám myšlenkovou hitparádu, co se týče básní i za mne je kdosi píše, možná ten, kdo fandí odkudsi mé psýše...:-)
23.05.2016 22:17:10 | básněnka
Tak nějak. Kolikrát koukám, jak si ta slova žijí úplně vlastním životem.
21.05.2016 17:46:20 | A42
No právě :-D Jeden se stále nestačí divit :-)) Ale aspoň jsme stále mladí, když se umíme pořád ještě divit ;-))
21.05.2016 19:07:32 | Amonasr
Báseň je jen tak svobodná jak kritik dovolí :D
21.05.2016 14:07:18 | xoxoxo
Jj, to je občas smutný fakt - někdy ji kritik spoutá a přiková do želez v temné kobce tak, že už se ani pořádně nenadechne :-( Tedy dokud ji nevysvobodí nějaký vnímavý čtenář - ten má totiž větší moc než jakýkoliv kritik ;-))
21.05.2016 19:03:33 | Amonasr
já jsem nejspokojenější, když báseň proniká do mé mysli.. co z toho má ta básnička fakt nevím, ale budíž :D
21.05.2016 12:25:57 | Amelie M.
Báseň má nejradši, když při průniku do čtenářovy mysli do ní vezme s sebou i čtenáře samotného a dělá mu po ní průvodce a objevuje mu v ní i dosud skrytá a málo navštěvovaná zákoutí. A má z toho pak radost, když se jí to podaří ;-) Vím to, páč mi to sama řekla, a já jen prodávám, jak jsem koupil :-D
21.05.2016 18:56:15 | Amonasr