KRITICKY

KRITICKY

 

 

 

 

 

Autora bez talentu nikam podstatně neposune ani dobře míněná kritika, zatímco talentovaného autora nejvíc posouvá především vnitřní sebekritická reflexe.  

 





Praha, 2.11.2018

 

https://www.youtube.com/watch?v=mfJhMfOPWdE

 






Autor Amonasr, 02.11.2018
Přečteno 652x
Tipy 10
Poslední tipující: jondys, Jort, Kubíno, Kett, Frr, Malá mořská víla, ARTeFakty X. Múzy
ikonkaKomentáře (14)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Ukažte mi toho, kdo je sám se sebou spokojen
Na 100% ! ...anebo raděj nechci vidět.
Co je to Dokonalé? Někdy i to málo, ale od srdce,
Byť ne-umělé... :)
Amonku, mohlo by to tak nějak být?
Často mívám pochybnosti.
S jistou dávkou (ne)skromnosti.. v upřímnosti
Odpověď hledám.

03.11.2018 11:45:22 | ARTeFakty X. Múzy

líbí

Dovolil bych si nesouhlasit s autorem výroku v první části výroku.
Cokoliv totiž činíte je jen konglomerát vědomostí, znalostí, zkušeností a celkově dat. Jakmile to dáte na stůl k potřebě jiným, dáváte k diskuzi "narozené dítě", text, myšlenku, hmotu. Už zítra budete mít pocit, že 100 procent rychle taje.

03.11.2018 22:32:05 | Lesan

líbí

Dovolil bych si nesouhlasit s autorem výroku v první části výroku.
Cokoliv totiž činíte je jen konglomerát vědomostí, znalostí, zkušeností a celkově dat. Jakmile to dáte na stůl k potřebě jiným, dáváte k diskuzi "narozené dítě", text, myšlenku, hmotu. Už zítra budete mít pocit, že 100 procent rychle taje.

03.11.2018 22:32:04 | Lesan

líbí

Dovolil bych si nesouhlasit s autorem výroku v první části výroku.
Cokoliv totiž činíte je jen konglomerát vědomostí, znalostí, zkušeností a celkově dat. Jakmile to dáte na stůl k potřebě jiným, dáváte k diskuzi "narozené dítě", text, myšlenku, hmotu. Už zítra budete mít pocit, že 100 procent rychle taje.

03.11.2018 22:32:04 | Lesan

líbí

Myslím, že i tací se najdou, pokud jde o pocit trvalého sebeuspokojení :-)) Bývaly doby, kdy se i na Literu halasně byli v prsa, ale nějak je to už asi unavilo, či co... Snad jsem je tím tedy znovu nepřivolal... :-D

Myslím, že tvorba ani nemůže být dokonalá, to by byla neživotná. Dokonalá může být manekýnka na obálce módního časopisu upravené ve photoshopu, ale pro mě je víc sexy přirozená krása, která má víc opravdové šťávy pod povrchem než make-upu na povrchu :-))

A na přímou otázku (ne)přímá odpověď - nejsem žádný kritik (třikrát tfuj!!!), ale Tvoje tvorba se mi líbí, připadá mi taková rozevlátě neučesaná (nikoliv ale kostrbatá, to je něco jiného), ovšem srší energií a odráží život, cítím to z ní. Ani ten totiž není učesaný - naštěstí... :-))

Pochybnosti (ovšem jen do jisté míry) jsou ale zdravé - tak si je v nějaké netoxické dávce i ponechej a piš stále naplno a bez zbytečně svazujících ohledů na okolní publikum - všichni jsme tu totiž autoři i publikum zároveň, v roli nahých v trní i toho trní samotného... :-))

03.11.2018 18:30:19 | Amonasr

líbí

Jsem jen prodloužená ruka myšlenky...
Díky za ty Tvé...
Mé jsou jen do mě nky.
:)

03.11.2018 19:55:35 | ARTeFakty X. Múzy

líbí

To jsi napsala hezky :-)

04.11.2018 20:35:00 | Amonasr

líbí

A hned se nemilosrdně zkritizuju za to "b(y)ití v prsa" - člověk si holt nemůže být nikdy jist především sám sebou, což je vždycky šílené zjištění... :-))

03.11.2018 19:26:56 | Amonasr

líbí

Zajímavý citát, jen sebekritika někdy sráží autora samotného takovým způsobem, že ve chvíli, kdy na něj míří dobře míněná kritika, začne kritizovat sám sebe a se vším praští, ačkoliv myslíš to dobře a rozumím ti. Jen nespokojený autor sám se sebou se může posouvat kupředu. :-)

03.11.2018 11:37:18 | Kubíno

líbí

Sebekritická reflexe neznamená sebemrskačství nebo podceňování vlastních schopností. Pokud chce někdo tvořit, musí mít víru ve své schopnosti a zároveň být stále nespokojený s tím, čeho už dosáhl. Sebeuspokojení vede jen ke stagnaci a k manýře, která se nutně vyčerpá. I ti nejslavnější umělci mají většinou svá lepší a horší období, netvoří jen samá vrcholná díla. Cení se jen originály, nikoli kopie - a kopírovat může autor i sám sebe, až začne třeba i nudit... :-)) Pokud ovšem kopíruje druhé, je to ještě horší - to je pak třeba dobrý řemeslník, ale ne umělec - hranice ovšem může být proměnlivá a tenká. I každá módní vlna má jen několik skutečných tvůrců, kteří udávají tón, ostatní jsou jen více či méně zruční napodobitelé. Lepší je podle mne být svůj a módě nepodléhat - alespoň osobně mám raději originální solitéry...

Na druhou stranu i velký talent může sám sebe pohřbít, pokud si nebude dostatečně věřit a vnitřně se nevzepře nepřejícím kritikům. Dobrých kritiků je totiž ještě mnohem méně než dobrých autorů a to je třeba mít vždy na paměti... :-))

Dík za zamyšlení Kubíno, opět si myslím rozumíme... :-)

03.11.2018 18:12:52 | Amonasr

líbí

Rozumíme si, hezky jsi to rozepsal a ve všem s tebou souhlasím. :-)

03.11.2018 19:35:16 | Kubíno

líbí

:-)

04.11.2018 20:34:04 | Amonasr

líbí

autoři jsme všichni, svého života... kritika, to je tak velké téma... kritizovat umí kde kdo a to velmi, co si budeme povídat :-) kritika, osobně netuším, zda mě osobně někam posunula, leč hovory o čemkoli s pohledy různými dost... a k tomu já sama - odrážet se a vnímat to mezi řádky, to co mi poslalo myšlenky někam dál... to mě posunulo... :-)

02.11.2018 23:55:28 | zelená víla

líbí

Díky za pěkné zamyšlení, s nímž můžu jen souhlasit, ale menším obloučkem to vrátím hned zase zpátky k autorské tvorbě a její kritice. Každé dílo je vlastně autorovou výpovědí o světě, ať už jeho vnitřním nebo tom okolním či obojím zároveň. A je tak vlastně samo o sobě součástí té vzájemné diskuze, vzájemného naslouchání si i vzájemné polemiky. To každého vnímavého člověka může jen obohatit, i když někdy třeba i rozlítit, znechutit, naštvat – každý vidíme věci trochu jinak a emoce hrají v tvorbě i jejím přijetí druhými podstatnou roli. Polemiku s obsahem či vyzněním díla ale nevnímám jako kritiku v tom užším slova smyslu, po ní tu ale myslím skoro nikdo ani nevolá – přitom ale ta především mi připadá opravdu podstatná. K tomu aforismu mě bezprostředně inspirovalo občasné volání některých autorů, aby jim ostatní psali kritické připomínky, aby se mohli „posouvat“. Mně osobně to ale připadá až naivní, tím spíš, když to píše třeba autor, který evidentně psát umí, když si dá záležet. Kdysi v mládí jsem se třeba učil, co je trochej, jamb a nevím co ještě, ale nikdy jsem nepocítil potřebu tímto způsobem psát, tak jsem to už dávno zase zapomněl. A když se mi zachce napsat si třeba jen tak sonet, vygoogluju si, jak má vypadat, a napíšu ho – sám pak vidím, do jaké míry se mi povedl, na to nepotřebuju žádného kritika. Anebo to nevidím, tak si holt musím přiznat, že mám asi nějaké limity, které za mě stejně nikdo nikam neposune. Pokud chce mít někdo v básni nějaký vnitřní rytmus, musí ho sám cítit a buďto ho čtenář vycítí taky nebo ne, ale to nemusí být vina autora. Když někdo rytmus necítí, tak mu nepomůže ani svěcená, natož nějaký kritik. Říkankový rytmus asi rozpozná každý, nebo skoro každý, ale o něm tu nemluvím. Nic proti němu, ale k umění má většinou daleko – když to vezmu z jiného soudku, Pec nám spadla je jistě hezká písnička, všichni jsme si ji v mateřské školce rádi zpívali, ale na Pražské jaro s ní asi nikdo nikdy neprorazí. Ovšem proč by si ji nemohl zpívat (klidně i falešně) doma při práci nebo s dětmi na besídce – pořád lepší, než nadávat na všechny a na všechno okolo. Proč by tedy mělo někomu vadit, že druhý píše neuměle (natož, že nevyhovuje jeho vlastnímu vkusu)– vždyť i to je pěkné, hlavně že má tu chuť. Protivný šťoura mu ji může leda tak vzít. Naučit se to líp holt musí každý sám anebo si sám přiznat, že z něj žádný Seifert nebude – bože, co na tom… Důležitější je neprudit ;-)) To jsou jen velmi nesouvislé poznámky – ale snad si rozumíme… ;-)

03.11.2018 17:53:39 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel