Anotace: @&@
Domov nemilujeme pro jeho nevšední krásu, ale pro jeho všední blízkost. Nevšední krásu domova objevíme teprve tehdy, když se v něm staneme cizinci.
Praha, 11.11.2015
https://www.youtube.com/watch?v=nz4UQ-27A7I
všední blízkost...všední blízkost...všední blízkost...kéž by se všední blízkost nikdy neomrzela!:-/ ;-)
...a nevšední krása má sklony ke všednímu sbližování..;-))
15.11.2015 22:33:32 | GiovaniDaVinci
Možná tím, že si ji téměř ani neuvědomujeme, se nám nestačí ani omrzet… Alespoň v tom lepším případě ;-)
… já o krásách domova a Ty, filosofe…? :-D ...i když i nevšední krása může častým sbližováním zevšednět… nebo ne…? ;-))
15.11.2015 22:46:37 | Amonasr
pravda...uvědomíme si že jí postrádáme až tehdy, když jí nemáme..;-)
no...to je takovej můj nešvar:-) častokrát se mi stává, že již po prvním řádku čtení nějakého autora už vůbec nevnímám text a píšu si svůj (v hlavě)...pak to dopadá tak že píšu k věci od věci..:-DD
..ano!:-)
15.11.2015 23:00:57 | GiovaniDaVinci
To jsou ty paradoxy proměny všednosti v nevšednost :-D
Mně se tohle rozvětvování a nabalování, rozvíjení naopak líbí - navíc netuším, zda je to od věci... Všechno přece souvisí se vším a ve zdejším království metafor a skrytých významů si člověk nemůže být absolutně ničím nikdy jistý - a to je právě bezva ;-))
15.11.2015 23:05:10 | Amonasr
no...docela se tu bojím mezi těma meta-amforama:-)) ...já jsem dost nechápavý člověk, jediný co trošku chápu je, co mám říct...a i tak mám největší strach z toho, že řeknu něco špatně (opravdu):-DD
15.11.2015 23:09:04 | GiovaniDaVinci
No, nepůsobíš zrovna dojmem někoho, kdo se bojí promluvit... ;-))
Já se tu v těch "amforách" (tos mě pobavil :-D ) taky často ztrácím a bloumám mezi nimi asi jako slon v porcelánu. Ale chápání tu myslím není tak důležité, jako v realitě - tenhle "amfórový svět" si žije (možná naštěstí) úplně jiným životem :-D :-D
15.11.2015 23:20:01 | Amonasr
tady ne...totiž tady když něco řeknu...lidi tu mají chuť diskutovat, bavit se, každý tady vyslechne názor druhého...v "normálním" životě, když jsem někomu něco řekl, povětšinou na mě koukal ten dotyčnej "jak vejr", nebo řekl, ať se starám o "něco pořádnýho"...pak má už člověk strach něco říct, aby ho náhodou neukamenovali..;-))
...a bojím se dost;-)...kdybych se nebál...kdo ví...:-) (zase mimo..):-D
15.11.2015 23:37:00 | GiovaniDaVinci
I zde občas lítaj šutry vzduchem… Nebo aspoň záprtky… :-D No ale tak tomu se dá tady naštěstí snadno učinit přítřž, když na to jeden nemá náladu ;-))
Nebát se není známka odvahy, ale ztráty soudnosti… Překonat strach – to je teprve odvaha… Ovšem k tomu už musí být dobrý důvod… Takže je vše vlastně v nejlepším pořádku… ;-))
16.11.2015 00:21:03 | Amonasr
:-D ...i záprtky dokáží ušpinit...;-))
-takovej ten "rozumnej" strach v pořádku je...ale co když se pak promítá do všedního žití?:-)
17.11.2015 13:00:13 | GiovaniDaVinci
Raděj od nich co nejdál... ;-))
No to mi povídej :-D Nejhorší je ale strach o někoho, kdo strach nemá, protože třeba postrádá pud sebezáchovy... To kolikrát strachy málem umírám - hrůza... ;-))
17.11.2015 20:03:58 | Amonasr
bez židle nebývá ani domov...
a kdovíproč se v něm někdy stáváme cizinci...
15.11.2015 14:37:31 | básněnka
Kdo židli má, ten bydlí…, jak se zpívá v jedné písničce :-D
Já měl na mysli spíš případ, kdy ptáček vyletí z rodného hnízda do světa. Když se doma staneme cizinci, aniž bychom domov opustili, to už je pak i s těmi krásami možná trochu jinak…
15.11.2015 17:33:13 | Amonasr