MEDIÁLNÍ DIKTATURA

Aha tak teď už tomu rozumím. Nezaznamenal jsem, že by se v téhle konkrétní věci šlo až tak do hloubky a někdo se nimral v těchto podrobnostech. Chápu, kam míříš a svým způsobem máš i trochu pravdu, možná se tyto věci opravdu akcentují víc, než je třeba. I když já osobně mám spíše pocit, že lidé s průměrným vzděláním, příjmem a nevím čím ještě na tyto informace reagují přecitlivěle a to co chceš, (nespojovat výsledky analýz se sociálním statusem, věkem, vzděláním atd.) je tak trochu pokus o jakousi mediální hyper-korektnost a o vykrádání reality. Ve skutečnosti totiž nejde o nic, za co by se měl někdo stydět, nebo to nějak více řešit. Každý z nás má přeci jiné schopnosti a pochopitelně i limity. Občas je fajn si jejich existenci připustit a říct si: Dělám, co můžu, na víc prostě nemám, nebo jsem třeba i trochu pohodlnej, ale to co mám, nebo čeho jsem dosáhl, mi prostě stačí. Můj život mi vyhovuje a tečka. Není žádný důvod se tím nějak více stresovat. Jenže tuhle úvahu svede málokdo a tudíž je jen minimum lidí, kteří nalézají ve svém životním způsobu rovnováhu a spokojenost. Navíc je spousta politiků, zvláště z levé části spektra, kteří v lidech nespokojenost podněcují, dráždí závist a následně vzniklou frustraci používají jako nástroj nátlaku a politickou sílu.

Ano, souhlasím s tím, že polarizovaná společnost je neschopná vést věcný dialog. Je to určitá forma paralýzy. A to je to, o čem píšu (viz závěr mé dnešní reakce na Josefa) a z čeho mám obavu nejen já, ale všichni ti lidé, kteří ukazují prstem na Aeronet, parlamentní listy a další. Když si totiž Aeronet otevřeš a přečteš si pár článků, tak ti z toho obsahu a způsobu jakým je servírován musí běhat mráz po zádech. Schválně si to zkus. Věřím, že nejen tobě, ale ani Josefovi se to, co tam najdete, moc líbit nebude. A teď si představ, že opravdu velká část populace na tyto informace slyší, přikládá jim váhu a stávají se každodenní součástí jejich světa. Těch lidí je už vážně hodně. Pokud nevěříš průzkumu, tak se podívej na sledovanost Blesku, Novy, Barrandova… a bude ti jasné, že těch 25% není vycucaných z prstu.

Ano, ale potom nechápu, proč na tu schopnost „nechat si něco pro sebe“ upozorňovat. Přijde mi to přinejmenším zvláštní. Z tvé reakce mám navíc pocit, že jsem se špatně vyjádřil, nebo jsi nepochopil, o jaké odvaze jsem psal. Tahle odvaha totiž nemá s fyzičnem pranic společného, jde o odvahu mentální, o schopnost přihlásit se otevřeně k názorům, hodnotám a činům, prostě k sobě samému, byť to někdy znamená, jít s kůží na trh, nebo se postavit obrovské názorové, mocenské, mediální, nebo jiné přesile. A tahle odvaha nám Čechům bohužel chybí…

PS: Mám chuť k tomu připsat (zatím?), ale až takový optimista nejsem. ;-)

22.02.2018 20:10:05 | Luky-33

Ty věci se bohužel akcentují a dohánějí se do absurdních rovin. Předvolední debaty na diskusních fórech se nedaly číst – slušné příspěvky se totálně ztrácely v záplavě čehosi, pro co momentálně nenacházím slušné pojmenování. A kupodivu bylo úplně jedno, o jak staré lidi a s jakým vzděláním šlo. Tady nejde o „hyperkorektnost“ – hyperkorektnost dnes je, když někdo začne pokřikovat, že ve Šmoulech převažují postavičky modré barvy pleti a Šmoulinka je jen jedna :-)

Tady jde o to, že je veřejnosti (statisticky) podsouvané rovnítko mezi něco, kde podle mě nemá co dělat. Naučil jsem se spoustu věcí od lidí vyučených a zrovna tak od vysokoškoláků. A jako bývalý kantor i od dětí. Každou z těch věcí jsem považoval za důležitou – a bůhví, kolik věcí jsem přešel bez povšimnutí. Tak asi proto. Nestresuji se tím, prostě to mám takhle nastavené.

Sledovanost a návštěvnost některých webů či televizních stanic, mno. Zase je to na delší debatu – nejsem psycholog ani žádný znalec, ale třeba znám lidí hovořící o tom, že mají televizi puštěnou jen jako zvukovou kulisu, aniž by jim šlo o nějaký obsah. Návštěvnost webu – jestli je to jako tady na literárním serveru, kde rozkliknuté dílo rovná se přečtené dílo, můžeme o tom zase vést polemiku. Někdo najede na web, projde si názvy článků a zmizí. Potom tam máš trolly, kteří se chodí do tamních debat prostě odreagovat, jakkoliv je to dost zvláštní způsob zábavy. Máš tam multiusery - jen odtud bych Ti mohl z minulosti předhodit pár takových. Nějaké Blesky a podobně – ano, lidé to čtou na cestě do práce nebo z práce, aniž by to v nich zanechalo nějaké stopy v podobě názorového klínu vraženého do hlavy.

Abys mi rozuměl, já se to nepokouším zlehčovat. Samosebou tam je jistá skupina lidí, která tím žije. Nedovedu ale říci, jak velká ta skupina je, natož abych si troufl odhadovat její složení a obávám se, že statistický průzkum mi na to uspokojivou odpověď nedá.

Vždycky si nechávám něco pro sebe, a domnívám se, že tím nejsem nijak výjimečný. Oba tu, myslím, mluvíme o odvaze mentální, Luky. Není projevem odvahy někomu natlouci, protože někdo má určité fyzické či technické dispozice. Ono se to někdy projeví jinde a časem, a bývá to celkem zajímavý zážitek :-)
Já sám se hlásím dostatečně otevřeně k hodnotám, které považuji za podstatné – no, aspoň si to myslím. Okolí to ovšem k ničemu nezavazuje :-)

Používáš v tom závěru slova trochu zavánějící patosem (bez urážky) – někdy stačí pomoct mamině s kočárkem do autobusu, starému člověku s taškou či do schodů nebo pomoci slepci přejít ulici. Já už se asi vizionářem nestanu :-)

22.02.2018 21:00:52 | paulmatthiole

Co bych Ti ale třeba doporučil a mohlo by se Ti to snad i líbit, jsou Fleet Sheety Erika Besta, dá se na nich procvičit hezky i angličtina (i když vycházejí také česky), a přinášejí stručnou a vtipnou formou velice zajímavé postřehy (hodně i zákulisní), které umožňují pochopit mnohé z toho, co běžně zůstává skryto pod povrchem a do médií se ani nedostane. A nejsou myslím nijak levicové, takže by Tě nemusely ani dráždit. Vysílání ČT považuju z velké části také za tendenční, mnohem objektivnější je podle mne Český rozhlas. Takže výsledek průzkumu interpretuju ne tak, že lidé čím dál víc věří bludům, ale naopak, čím dál víc nejrůznějším tendenčně zabarveným informacím nevěří, a proto také tradiční média jsou na tom dnes tak katastrofálně, pokud jde o výsledky průzkumu, i když jim stále ještě věří o něco víc lidí, než těm alternativním, což je myslím v pořádku. Jak vidíš, čísla jsou čísla, ale jejich interpretace se může výrazně lišit – což je ale také přirozené.

A poslední – nesouhlasím s tím, že je naše společnost rozdělená. Když kandidují dva kandidáti na prezidenta, rozhodně se mi líbí víc výsledek 52:48 než 99,8:0,2, jako tomu bývalo za totality při volbách. Navíc ve skutečnosti šlo o výsledek 34:33:33, a mezi oba kandidáty se navíc rozprostřely další hlasy jako pro tzv. menší zlo – takže jaképak rozdělení. Já jsem sice u voleb byl, ale nepatřím mezi fanoušky ani jedné z finálových stran, přiznám se i k tomu, že v parlamentních volbách jsem volil Piráty a jsem s nimi zatím spokojen. Až mě někdy zklamou, zvolím si zase nějakou netradiční stranu, která mi bude sympatická tím, že není zkorumpovaná a zkompromitovaná a umí se rozhodovat věcně bez falešných ideologických šablon a snahy manipulovat, jak mě o tom až dosud Piráti přesvědčují. Tvrzení o jakémsi fatálním rozdělení společnosti považuji jen za úspěšně rozšiřovanou novinářskou mantru, která jim samozřejmě pomáhá vyvolávat ve společnosti zdánlivou atmosféru nenávisti a nejrůznější z toho plynoucí (většinou naprosto marginální) zbytečné konflikty, které jsou pro média bohužel živnou půdou. Mlčící většina ale podle mne s tím nemá nic společného a společnost je jen patřičně demokraticky pluralitní, což je podle mne v naprostém pořádku – ostatně volby do parlamentu tu ohromnou pluralitu názorů jen potvrdily, opět k mé spokojenosti. Tolik ještě tedy z mé strany. A i Tvé názory samozřejmě beru vážně a jsou pro mne zajímavé – v mnohém bychom se nejspíš v přímé diskuzi i shodli, ale tady se to tak zkrátka nemůže vyjevit, ten formát je tu prostě takový, jaký je, což není ani moje ani Tvoje vina, ani vina Literu – je to zkrátka literární, nikoliv politický server.

23.02.2018 15:24:30 | Amonasr

Josefe, tak nějak jsem čekal, že to stočíš právě tímto směrem a ve jménu jakéhosi podivného smíření se prostě vyhneš odpovědím, reakcím a věcné obhajobě svých tezí. Ona už jen ta myšlenka boje, nebo touhy zvítězit je zcela lichá, vždyť tu vedeme obyčejnou debatu a ta přeci nenaplňuje nic z toho, co se snažíš naznačit.

Četl jsem pečlivě celý tvůj komentář, tvá reakce je velice obsáhlá, ale na té velké ploše zabírá původní téma jen velmi malou část. Dovolím si tedy na věci, kterým nepřikládám důležitost a které s původní linkou podle mého souvisí jen velmi okrajově nijak nereagovat. Nehledej v tom nic špatného. Pokus se to prosím vnímat jako snahu o jakési doostření objektivu, jehož smyslem je stále sledovat hlavní objekt obrazu, k němuž jsme se přiblížili.

Není dobré budovat falešnou představu, že veřejnoprávní a tradiční média jsou zcela nefunkční a jejich poklesky, které se pochopitelně objevovaly, objevují a objevovat budou, stavět na roveň sofistikované masáži a propagandě toho nejhrubšího zrna. ČT, ČRo, Hospodářky i Právo jsou totiž úplně jiný level, než PL, Aeronet a další ty internetové pseudoalternativy. Ty to samozřejmě moc dobře víš, ale navzdory tomu mezi ně vkládáš rovnítko. Přesně v tomto duchu je totiž napsán třetí a čtvrtý odstavec tvého posledního komentáře. No a tady se opět vracíme k jádru věci, k mému předchozímu komentáři, k tomu na čem se podílíš, co aktivně děláš, co mi vadí a na co budu reagovat, jako každý normální kriticky myslící člověk. Není to osobní, souboj, ani cokoliv jiného, vlastně to není ani politika, je to jen můj zájem o svět kolem.

25.02.2018 12:17:42 | Luky-33

Luky, nejsem tu přece na nějakém koncilu, abych musel „obhajovat své teze“ podle toho, zda jsou soudci s mými argumenty spokojeni či ne. Co jsem považoval za důležité uvést, to jsem uvedl, co se Ti hodilo bagatelizovat, to jsi bagatelizoval, a každý si může udělat svůj obrázek sám za sebe. Opravdu to nemíním hnát ad absurdum k nekonečné disputaci. Nikde jsem neuvedl, že jsou veřejnoprávní a tradiční média zcela nefunkční, to mi bohužel podsouváš, stejně tak často postupují i „tradiční média“. Jen jsem uvedl, že informují často také tendenčně a za tím si stojím. Nejsem ale schopen blíže specifikovat, kolik tendenčních informací to které médium přináší, nečárkuju si to. Z veřejnoprávní ČT si vybírám pořady, které mi něco přinášejí (např. Historie.cs), po dřívějších zkušenostech už dávno nesleduji zpravodajství ČT. S tím, jak se v ČT informace upravují, sestřihávají a vytrhují z kontextu podle toho, jak se to komu hodí, mám dokonce své osobní zkušenosti, i když nejde zrovna o politiku. A znám řadu odborníků (opět nikoliv politiků), kteří s nízkou profesionalitou řady redaktorů ČT mají podobné zkušenosti jako já. Jak už jsem psal, mnohem profesionálnější jsou podle mne redaktoři Českého rozhlasu - tomu bych dal podle školního známkování za sebe 1- a ČT asi 3. Myslím si, že kvalita těchto dvou veřejnoprávních médií by nás měla zajímat ze všeho nejvíc, ta by měla být už ze své podstaty co nejobjektivnější a nejvyváženější. O nejrůznějších politických tlacích na ně už toho bylo jinde řečeno a napsáno poměrně dost. Pokud to někdo vidět nechce, ať to nevidí, nemíním nikoho přesvědčovat. Osobně jsem pro mnohem větší nezávislost veřejnoprávních médií na mocenských vlivech - kdyby to bylo v mé kompetenci, asi bych se inspiroval tam, kde to funguje, třeba u BBC.

A už vůbec bych neházel na jednu hromadu veřejnoprávní a soukromá média pod zavádějícím názvem „tradiční“. Soukromá média nemají nikde zakotvenu povinnost „objektivity“, je vcelku známé, kdo která média vlastní a komu slouží, a už jen z toho důvodu je podle mne zdravé je vnímat kriticky s jistou nedůvěrou a všechno si zasazovat do příslušných souvislostí. Spojením s určitými vlivovými skupinami jsou podle mne svým charakterem bližší tzv. alternativním médiím než veřejnoprávním. Podle mne je tedy chybné už samotné zadání toho průzkumu, což ale byl nejspíš záměr, Evropské hodnoty jsou také poměrně názorově vyhraněný think tank, jak jsem si je právě v rychlosti prošel. Soukromá média (s výjimkou Literárních novin, jak jsem už uvedl) cíleně vůbec nesleduju, stejně jako tzv. alternativní média. Pokud ale někomu ta či ona vyhovují, ať je klidně sleduje, jsme v demokracii. A jestli někdo chce věřit tomu, že setrvalý pokles důvěry v tzv. „tradiční média“ je víc dílem ruských rozvědek než jejich vlastní vinou, ať si tomu věří. Já se tomu ale směju, na to mám také právo. Když se něco doma nedaří, je vždycky po ruce vnější nepřítel, to se v historii také neustále opakuje jak přes kopírák ;-)

25.02.2018 22:29:58 | Amonasr

Mám dojem, že naše debata přeci jen k něčemu byla. Od zpolitizovaných mediálních rad se dostáváme o kousek blíž k realitě, tedy k tvému hodnocení funkce veřejnoprávních medií: ČRo – výborně, TV - dobře, což už není zdaleka tak špatné. Osobně moc nerozumím tomu, jak celé této problematice prospěješ tím, že některé zdroje pustíš úplně ze zřetele, ale třeba ano. Já například Aeronet občas sleduju. Nikoliv, jako zdroj věrohodných informací, ale prostě proto, že mi pomáhá lépe porozumět běžným lidem, tomu o čem spolu, i se mnou, hovoří v hospodě, ve frontě, u holiče nebo ve vlaku. Mnohá schémata a šablony, která se právě tam objevují a mnohdy „rodí“, tito lidé opakují a jen jakoby opisují vlastními slovy.

Vrátím se však i k těm ostatním tradičním mediím, které popisuješ jako ty podobající se alternativním. Ano z principu nemohou být nezávislé stejně jako ta veřejnoprávní, jenže stále se dost výrazně odlišují od těch mnou zmíněných, mimochodem velice konkrétních, alternativ a jejich funkce je stejně důležitá a nepostradatelná, jako těch veřejnoprávních. Viz včerejší otřesná vražda redaktora na Slovensku. Jan Kuciak nepracoval ani trochu pro veřejnoprávní službu a za to co asi dělal velice poctivě a důkladně, nejspíš zaplatil cenu nejvyšší. Jde sice o sousední stát, ale i přesto tato událost dobře ilustruje toto téma, neboť jde o princip a ten je univerzální.

Tradiční media prostě tradiční jsou, mají totiž nějakou historii, tedy tradici, a ačkoliv procházejí neustálým vývojem, tak pochopitelně chtějí mít i budoucnost. Tyto tři prvky jsou velice úzce spjaté s odpovědností, konkrétními lidmi, mechanismy a pravidly, která jsou i v tradičních mediích nějak nastaveny. V tradičních mediích má každý článek zpráva, nebo informace svého autora, který svým podpisem stvrzuje jejich věcnou správnost. Vypadá to jako maličkost, ale není, neboť jméno je to jediné co novinář ve skutečnosti má. Je to něco nehmotného, velmi obtížně uchopitelného, zranitelného i silného zároveň. Něco co se buduje velice pomalu, dlouho a dá se o to okamžitě přijít. Dobré jméno se velkých chyb nedopouští, nebo alespoň ne vědomě, protože chápe jak zhoubné a nenapravitelné jsou. Jméno je i jakési krytí, řada lidí se rozhodne nějaké nekalosti dobrým jménům svěřit právě proto, že vnímají mediální pozornost jako jakousi ochranu a mnohdy i jediné východisko ze situací, které jsou plné složitých vazeb a nečernobílých souvislostí. Zkrátka je jim zřejmé, že pokud je kauza v hledáčcích dobrých novinářů a oni figurují jako zdroje, byť utajené, tak už jen tento samotný fakt odradí potenciální útočníky a netroufnou si. V civilizovaných zemích a ČR navzdory zkratkovitým proklamacím a nyní šířícím se zdáním (o jejich důvodech jsem již psal) civilizovanou zemí je, to tak prostě funguje.

(pokračuji dalším komentářem)

27.02.2018 11:04:44 | Luky-33

Alternativy však nemají nejen žádná jména, odpovědné redaktory, adresy, sídla, ale ani majitele, nebo sponzory, ačkoliv je každému myslícímu člověku zřejmé, že tito existovat musí. Není tedy možné si nic ověřit. Neví se, kdo za psaným názorem stojí, jakou má historii, pana nikoho se nelze na nic zeptat, není ho jak kontaktovat a konfrontovat s jiným názorem, ale ani ho zažalovat, pokud šíří naprosté lži. Jak vidíš, tak tvá snaha vložit to pomyslné rovnítko, alespoň mezi tradiční media a alternativy je minimálně hodně odvážná, když už ne nesmyslná.

Mediální realita „veřejnoprávní a tradiční“ tedy není zdaleka taková, jak naznačuješ ty a mnou zmiňované alternativy. Já nikde netvrdím, že je ideální, že není důvod přejímat nekriticky vše, ale ta linka, které se neustále držím a kterou nespouštím ani na chvilku ze zřetele, je stále stejná. Stačí se vrátit na úplný počátek této debaty, na komentáře Tvé a Paula, kterým jsem prostě nemohl přihlížet.

27.02.2018 11:06:03 | Luky-33

Tak to mám, Luky, upřímnou radost, že si začínáme víc rozumět. V podstatě k tomu, co tady píšeš, se nemám důvod nějak vymezovat, a nechci ani slovíčkařit. Bylo mi jasné, že se ohradíš proti rovnítku mezi „tradičními“ a „alternativními“ médii, ale já tam to rovnítko neudělal. Jen jsem naznačil, že v tom, jak slouží nějakým vlivovým skupinám, mají k sobě blíž než k veřejnoprávním médiím. Naopak veřejnoprávní média by měla být ze své podstaty naprosto nezávislá, a to je podle mě výrazně odlišuje od zbývajících dvou skupin. Kdybych zadával ten průzkum já, asi bych udělal tři skupiny – veřejnoprávní, tradiční a alternativní – a i ten výsledek by pak podle mne byl mnohem zajímavější a mnohem víc by pak o něčem vypovídal. Předpokládám, že důvěra ve veřejnoprávní média je u nás vyšší než v ta soukromá, ale z toho průzkumu se to nikdo bohužel nedozví, ačkoliv je to myslím hodně důležité. Prostě házet ČT a Český rozhlas do jednoho pytle s Bakalovými HN či Babišovou MF Dnes nebo Soukupovou TV Barrandov atd. atd., asi není moc prozíravé, pokud by se někdo chtěl problematikou důvěry v média zabývat opravdu sofistikovaně.

Nezbývá mi také než Ti věřit, že jsi popsal rozdíl mezi „tradičními“ a „alternativními“ médii dle svých nejlepších poznatků. Jelikož je nesleduju, ani se nepídím po tom, kdo za alternativními médii stojí – nedokážu to verifikovat, ale zní mi to od Tebe poměrně věrohodně. Občas se k nějakému odkazu na nějaký článek samozřejmě dostanu, takže mám svou vlastní představu, která se od toho, co píšeš, asi ani výrazně neliší. Nemám ale opravdu potřebu je cíleně sledovat, stejně jako nesleduju ani žádnou jinou televizi než omezeně ČT (bulváru je moc na můj vkus i v ČT samotné), noviny si občas samozřejmě přečtu, když se mi nějak dostanou do rukou, ale už jen sporadicky. Pěkně zasvěceně mluvil o roli médií dnes v Českém rozhlase mediální odborník z Karlovy Univerzity profesor Jirák, doporučuju si to poslechnout: http://www.rozhlas.cz/dvojka/zaznamy/#/2018-02-27/8 (Jak to vidí mezi 8:30 – 9:00).

Vražda Jana Kuciaka a jeho přítelkyně je opravdu otřesný případ. S největší pravděpodobností jde o prorůstání mafiánských struktur do politiky. Takových novinářů jsem si vždycky vysoce vážil (připomenu třeba Sabinu Slonkovou), jsou nesmírně potřební a společnost by je měla umět ochránit – tím spíš, že takovou odvahu má jen nepatrný zlomek novinářů, jsou to spíš výjimeční jednotlivci a jsou naštěstí stále i u nás. Byl bych rád, kdyby to nejen na Slovensku vyvolalo příslušnou diskuzi, společenský tlak a hlavně důsledná opatření na posílení a ochranu mediální svobody. Ta je ovšem nedělitelná – je to svoboda i pro ty, co hlásají něco, co se nám nemusí vždycky líbit. To si už musí rozhodnout každý sám za sebe, čemu je ochoten věřit a důvěřovat víc. A třeba i u nás se někdy objeví obdoba britského Guardianu – v dnešním proměnlivém světě je ale otázka, zda to musí být papírové médium, nechme se tedy překvapit, jak se to bude vyvíjet dál.

27.02.2018 12:25:53 | Amonasr