povzdech
povzdech
Anotace: druhý
Včera večer jsem se snažila vzpomenout si, jestli existuje člověk,
který mě nikdy nezradil, nebo nezklamal.
Ke svému překvapení jsem zjistila, že je jich opravdu hodně.
Jsou to všichni ti, které jsem nikdy nepoznala.
Brzy už nebude pravda ani to.
Komentáře (20)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Damned Don't Cry
03.03.2022 22:52:46 | MonoGame
rezervoáry smutku už jsem vyplakala v předešlých měsících... teď mi "jen" vlhnou oči;) občas dojetím, což je dobře...
04.03.2022 08:46:59 | Sonador
A kolik znáš lidí, které jsi nezklamala ty? Ale třeba tolik neočekávali a nemají takové pocity...
02.03.2022 11:10:33 | Lighter
ale to přece vyplývá z textu - nikoho takového neznám;) nebo snad někde vidíš, že říkám, že já jsem nikoho nezklamala?
ale... o tomhle běžném, nevyhnutelně v životě člověka přítomném, a poměrně malicherném zklamání z očekávání to není... viz níž...
02.03.2022 11:30:36 | Sonador
Ale já to chápu. Právě proto jsem to napsal paradoxně obráceně než ty. :-)
03.03.2022 12:51:24 | Lighter
tak pak jsem nepochopila já... ale to nevadí, stejně si tady tak přemýšlím nahlas;)
03.03.2022 14:26:01 | Sonador
Napsal jsem to z pohledu druhých. Protože ty, co známe, považujeme za horší než ty, co neznáme, tak jsme nahlouplí. Očekávání nás znaivňuje...říkáme tomu naděje. Naděje je naivní očekávání, to nezní dobře...:-)) Taky si přemýšlím nahlas.
04.03.2022 11:16:36 | Lighter
Něco takového jsem kdysi také napsal, nicméně to mám zakončeno tak, že pokud chceš soudit všechny, musíš je i poznat všechny a to se ti nepodaří :o)
02.03.2022 09:39:14 | Constantine
Zklamání z očekávání, známe všichni, nekdo víc, nekdo míň. Ale i tak se najdou lidé, kteří obecně vzato nezklamou, ale překvapí. Někteří i příjemně
01.03.2022 17:59:40 | Protos1182
hmmm... tak jsem si uvěomila, že to teda budu muset vysvětlit o něco víc:)
to, že někdo neudělá něco podle mých představ, nebo jak já bych chtěla, za zklamání nepovažuju - pokud člověk respektuje absolutní svobodu druhé bytosti, tak to prostě nějak nejde... nemluvím tedy o zklamání z očekávání... ale o tom, když se nějakým způsobem demonstruje absolutní forma sobectví, a ta se může projevit třeba i tak, že někdo odmítá respektovat svobodu někoho jiného a je, paradoxně, "zklamán" tím, že se člověk odmítne něčemu podřítit, nebo přizpůsobit... a uchyluje se k manipulacím, lžím, nátlaku, výhružkám atd. ...no to jsem to zašmodrchala že?:)
ale musela jsem, ten text je nadsazený, záměrně, protože se ve společnosti právě teď dějí věci, které nabírají nebezpečný směr...
líp to říct nedokážu, tak snad to takto stačí;)
ale dlužno říct - ano, naštěstí mě osobně, pořád lidi příjemně překvapují, a mám to moc ráda a vážím si toho...
01.03.2022 20:38:20 | Sonador
Taky jsem nad tím přemýšlela a došla jsem k názoru, že když od nikoho nebudu nic čekat, tak nebudu ani zklamaná :) spíš naopak :) ale co si budeme povídat, takové splíny mám občas i já :)
01.03.2022 16:49:21 | paradoxy
...jasně, je to tak, i když ono člověk může být zklamaný, i když nemá očekávání... to je na delší a jinou debatu;)
...já tím ale chtěla něco říct... není to přímo osobní zpověď...
i když je to bohužel, čistě fakticky prostě pravda, není možné se tomu vyhnout - takový prostě život je, člověk si to jen nesmí moc brát:)
P.S. ..ale ano, dnes mám depresi... snažím se jí nepodlehnout... jsi vnímavá, děkuju*
01.03.2022 16:59:03 | Sonador
Jo tak jestli jsi tím chtěla něco říct, tak jsem to bohužel nepochopila...a nebo to myslíš tak, že se to dá vztáhnout na celé lidstvo?
Hele dnes jsem na tom obdobně, jako ne přímo deprese, ale trošku splín, ale rozhodla jsem se nepodlehnout :) tobě to přeju taky sestřičko :*
Ještě dodatek pro tebe: https://www.youtube.com/watch?v=D-x7MDWRVo8
01.03.2022 17:22:00 | paradoxy