Je správné, že mě v našem tak pragmaticky negativistickém světě napadají stále
negativní myšlenky? Je to podlehnutí propagandy násilí, válek a všech špatností světa
v médiích? Života si vážíme jen když se cítíme světem stále existenčně ohroženi?
Nebo je to jen zákony povolené vyhrožování ovčanům? Takže se vlastně cítím
přiměřeně normálně - špatně a myslím vlastně normálně - špatně?
Je tedy špatné normální?