O demokracii

Význam demokracie

Demokracie je vždy a bez výjimky chápána v jejím liberálním smyslu, jinými slovy: demokracie přináší vládu nekompetentních zástupců z lidu bez ohledu na jejich původ, povolání i společenský status. Taková vláda je vždy neschopná a ve své bezmocnosti slouží stínové oligarchii. Přirozený a tím i nejdemokratičtější výběr suverénních vládců lidu skončil poté, co si liberalismus vyložil stavovskou aristokracii jako autoritářskou či třídní diktaturu.

Demokracie a právní stát

Každá demokracie se sama zničí stranickými rozbroji vzniklými z touhy po moci či poctách a nepořádky, které z toho vzejdou. Není možné, aby masy lidí klidně a bez žárlivosti vytvořily vládu, která by byla schopna zabývat se záležitostmi země, aniž by se nechala ovlivňovat osobními zájmy.

Proto je v demokracii třeba vytvořit pevnou moc zákonů, za nimiž není již patrný žádný morální princip ani politický záměr a slouží mocenským vrstvám, zákonů, které budou vymáhány nezávislými soudy, nezávislými na politice státu, na morálním společenském vědomí i hodnotovém stavu společnosti. Takové soudy budou rozhodovat jen podle litery zákona bez vlastního rozumu a smyslu pro spravedlnost.

Právní řád v liberální demokracii nenajde účinného nepřítele, který by ho mohl svrhnout. Lidé pak nejsou schopni se sjednotit na rozumnějším způsobu vlády a rezignují na spravedlnost i politický plán, který by mohl něco změnit. V důsledku toho se jen do nekonečna přou o věcech malicherných a nepodstatných, protože plán rozbitý na tolik částí, kolik je hlav v davu, ztrácí celistvost, čímž se stává nesrozumitelný a neuskutečnitelný.

Politické loutky

Způsob, jakým naši politici slouží ideologii demokratického státu a jeho buržoazním hybatelům a žvaní přitom o svobodných volbách a demokratické soutěži politických programů, prokazuje jejich bezbřehou nekompetentnost, jalovost udělené legitimity moci, jejich plebejskou podřadnost a duchovní nouzi.

Poslání politiků

Lze snad správce systému, sebeschopnějšího supervizora, považovat za vládce schopného změnit cílové chování systému? Naprosto ne! Změnit systém mohou pouze jeho tvůrci, kteří mu vtiskli účel a vnitřní pravidla hry. Stejně tak západní buržoazie stvořila systém parlamentní demokracie, v němž zvolení zástupci politických stran plní funkci správců systému – supervizorů jimž nepřísluší jakkoliv měnit účel systému a jako zákonodárci mají předem nadiktováno, jaká pravidla hry musejí dodržovat, aby systém dobře sloužil zájmům jeho tvůrců.       

Nová buržoazie

Veškerá vláda nad lidmi je dnes soustředěna do rukou ekonomických a politických elit, jimž se systém odměňuje vysoce nadstandardními příjmy a životní úrovní, jaká je pro většinu ostatních lidí nedosažitelná. Tato „nová buržoazie“ proto bude bránit současný režim do roztrhání těla, i kdyby její příslušníci měli zapřít nos mezi očima a lhát sami sobě do úst.

Liberálně demokratický systém

Smysluplným výrazem poznání pravé podstaty stávajícího politického systému by byla volba takových politických stran, které mají v programu daný systém zrušit. Liberálně demokratický systém je neopravitelný, a to bez ohledu na okolnost, zda stojí na kapitalistickém, nebo socialistickém základě. Vždy se stává nástrojem parazitické moci šedých eminencí v pozadí. Nakonec jimi a v jejich prospěch byl vykonstruován, aby hájil princip neviditelné ruky trhu, bezzubé demokracie a skryté moci působící za zády politických loutek vychovaných a zkorumpovaných liberálními doktrínami.

Bezmoc politiků

Kdo má dobře vládnout, musí si být vědom své moci. A musí mít dostatek důvodů být přesvědčen, že je své moci hoden. Princip západní parlamentní demokracie byl stvořen k tomu, aby vládnoucí politici ve skutečnosti žádnou moc neměli, aby si nebyli vědomi žádné možnosti, jak daný politický systém změnit, a sloužili tak bezvýhradně zájmům buržoazie.

Při pohledu na současné vykonavatele moci je naprosto zřejmé, že tyto politické loutky žádnou skutečnou moc nemají. Lépe řečeno, disponují sice mocenskými nástroji, ale vědomí moci jim chybí. Proto se tak hašteří a vzájemně napadají, proto spolu bojují o každé lejno volebních preferencí, proto zpytují nálady davu volebními průzkumy a snaží se ho udržovat v nevědomosti – oni nevládnou, nýbrž bojují o své posty jako stařeny o místo ve frontě.

Vláda morální spodiny

Od dob, kdy plutokracie liberálně demokratických států začala využívat ideologii k ovládnutí lidské mysli, vybírá si za služebníky veřejné moci lidi nejnižšího charakteru, morální spodinu, jedince odhodlané zaprodat vlastní čest a svědomí nadřazenému společenskému postavení, které jim zajišťuje blahobyt na úkor bezmocné většiny.

Úloha fanatiků

Každá ideologicky podložená vláda má své pevné zastánce v zástupu fanaticky věřících. A je lhostejné, zda fanaticky věří v Boha, v Proroka, v Pokrok, v Demokracii, nebo ve Vyšší princip neviditelné ruky trhu.

Stranický systém

Zákony demokratických států nepřipouštějí k parlamentním volbám takové politické strany, v jejichž stanovách by nebyl zakotven liberálně demokratický princip vnitřního vedení strany. Do členské základny parlamentních stran je proto velice snadné propašovat sluhy vládnoucího režimu, kteří je dokážou vnitřně rozvrátit, pokud by se vymezily proti stávajícímu liberálně demokratickému řádu, nebo proti liberálnímu trhu a všem nepravostem, které z něho plynou.

Liberální trh

Jestli něco opravdu hýbe současným kapitalistickým trhem, pak jsou to sentiment, špatné sklony, klientelistická a elitářská uskupení, kupecká morálka, a především maximalizace zisku na úkor spravedlivé směny hodnot. Vše ostatní řídí mocí peněz finanční oligarchie, která na celý kapitalistický svět uvalila břemeno dluhu a mega lichvy, jimiž udržuje umělý nedostatek, nejistotu a strach mezi lidmi.