(ne)odhalení předsudků o...)

♪♪♪

Odhalená pravda o nás jako o lidech neukazuje často nic moc hezkého. Stydíme se

za ni jako za nahotu, skrývanou ne z fyzických, ale spíše psychických důvodů,

z nedostatku sebedůvěry. Rádi si totiž hrajeme na hezčí, chytřejší, lepší než jsme.

Proto sníme o nás lepších a trochu pohrdáme sami sebou skutečnými! Nestojíme o

pravdivou nahotu. Cítit se jak nahý odhalený často nelichotivou pravdou je ponižující.

Proto ji tak pečlivě a sofistikovaně kulturně zahalujeme pomocí předsudků;

iracionálních odstrašujících tabu, pomocí racionalizujících krásných ideálů jako

společenských snů, pomocí nábožných smyšlenek o nadřazenosti božské podstaty

lidské, aby nám nepřipomínala nedokonalosti prostého zvířecího původu. Fyzické

i psychické. Jsme vývojově pokročilejší opice, které ale namyšleně pohrdají

vlastním původem; proto si nevážíme ani sami sebe, vlastní obyčejnosti

jako normálnosti. To je náš prvotní hřích, který nás vyhnal

z ráje přírody.