Mluvím tady o sexu

Jakže? Sex má být plnokrevným potomkem lásky? Láskou vděčíme za prospěch, který sklízíme. Muž, jenž vděčí ženě za to, že s ním sdílí lože, je buď slaboch nebo ubožák. Ubohá je i žena, pokud pouze odevzdala své tělo muži k jeho potřebě. Nikdy nepozná slasti roztoužené vášně a smyslné erotiky. Přátelé, zanechme těch směšných slůvek o toleranci, váženosti a milosti. Krása a síla je to, co ženy přitahuje. Jejich láska se napájí mocí. Moc je úhelným kamenem jejich vlastní hodnoty.

Ženě v sexu přísluší hrát jednu ze tří rolí. Může být otrokyní, nymfou nebo bohyní. Role otrokyně je přirozené ženské sexualitě nejbližší. Dejte ženě pána, a její vášeň rozkvete. Jenomže, kde je pánům hodným toho jména konec? Všichni jsme si rovni, v křesťanství i v bezvěrectví. Proto je dnes tak málo žen, v jejichž milostném životě lze vůbec mluvit o nějaké sexualitě. Být nymfou vyžaduje krásu a nadání. V dobách duchovního zdraví existovaly školy, kde se vznešené dcery učily milostnému umění. Nový duchovní proud tyto chrámy zasvěcené božstvům a potomkům Erótovým smetl z povrchu zemského jako chlévy neřesti. Pojem nymfy jako neodmyslitelné průvodkyně dionýsovskými slavnostmi se pokřivil na poníženou služebnici mužské prostopášnosti. Jaká škoda! Kolik krásy, inspirace a tvůrčího nadšení bylo umrtveno. Jak mělkým a jalovým se stal sexuální prožitek následným generacím. Ušlechtilé kněžky lásky přestaly být vzorem a staly se z nich bezcenné děvky, tak jako vůle k moci se zahalila pokryteckým pláštíkem lásky k bližnímu, tím hábitem přízemní chtivosti přivlastnit si slabé a potřebné jako snadno dostupnou kořist.  

Je-li nyní pro ženu potupné být otrokyní a k nymfám chová pohrdlivý odpor, potom chce být bohyní. Bohyně je moc převrácená naruby, ženská sexualita obrácená do sebe. Žádný muž ve zbožném vytržení, v poblouznění srdce a v úžasu nad nedostižností svého předmětu touhy nedokáže ženu vzrušit. Jen chvilkový pocit povznesení nad všechny hranice světa dokáže bohyni omámit v letu na perutích narcisismu. Vlastní koitus se v ten okamžik stává zvířeckou degradací, poskvrnou božské dokonalosti, pádem z výšky. Z takové ženy se snadno stane frigidní majitelka realit či chamtivá kurtizána.

Úspěšní muži mají své otrokyně, vydržují si své nymfy. Pokud někdo z nich propadne kouzlu bohyně, přijde většinou o všechno. Nakonec i o rozum a svůj vlastní prospěch. Mužský nával sexuální touhy žádá otrokyni. Přichází prudce a nesmlouvavě. Otrokyně nemusí být ani tak krásná, jako ochotná. Projevy bezdůvodné nevole musejí být potrestány. Koitus ji oblaží a neublíží, pokud je její pán dost pozorný k jejímu zdraví, potřebám a dobré výživě. Pro plné sexuální uspokojení však touží být každý muž v obležení nymf, či alespoň pod vlivem nymfy jedné. Většina mužů dnes takové uspokojení nezná. Všichni však o něm sní. Sex s nymfou je skutečná oslava života, rozkoš ryzí krásy a plodnosti. Nymfa se nenabízí, jen v líbezné nahotě láká písní či tancem ke společné číši plné radosti a slastného opojení.

Opravdu mocní muži mají harémy plné otrokyň. V lásce pak upřednostňují ty ženy, jež umění sexu povýšily na genialitu božské nymfy. Příkladem u tmavých středomořských národů je Šeherezáda. Vládci a mocnáři slovansko-árijských národů si po příchodu křesťanství vydržovali zástupy milenek. Kníže Vladimír, který christianizoval Kyjevskou Rus, jich prý měl po celé zemi stovky. Křesťanský klérus však udržoval obecný lid v uměřenosti svátostí manželství. Katoličtí kněží ustanovili svazek manželský jako štít proti hříchu smilstva a vší prostopášné neřesti. Onu záslužnou a sex ochromující funkci plní manželství dodnes. Není větším anti-afrodiziakem než otrávená, unavená, tlustá a zatrpklá žena, kterou má muž každou noc vedle sebe v posteli. Pravý sex v manželství obvykle skončí aktem početí. Následuje všední rodinný život a boj o místo na slunci.