(krásné chvilky života)

♪♪♪


Když si to připustíme, je náš lidský umělý svět, směřování civilizace a celý náš moderní

styl života reálně tak smutně náročný, dennodenně únavně psychicky deprimující

a fyzicky zdravotně zničující, že ho dlouho nevydržíme a proto musíme být stále

mentálně nadopováni protilátkami - pozitivními sebedrogami - naivitou naděje,

nadržeností lásky a namyšleností optimismu, že vše přece dobře dopadne(jakoby

se někdy stalo?), abychom na delší chvíli v životě všechny problémy přežili a dokonce

si ho načas úžasně užili. Dokud jsme mladí a plní sil, abychom to zvládli. Těm slabším

k povzbuzení zbývají už jen umělé chemické jedovaté drogy či léky povzbuzováky,

ale na těch vydržíme jen kratší chvíli než si myslíme, pár euforických let, než nás

feťáky a pacienty časem a dávkováním efektivně smrtelně civilizace nakonec

psychicky zničí a fyzicky otráví. Carpe diem, quam

minimum credula postero.