Jako moře...

Život je jako moře.

Nikdy nevíme kam nás zavane vítr, ať už příznivý, či nepříznivý.

Někdy je klidné mírné a dokonalé jako zrcadlo.

Jindy je rozbouřené a chybí kousek abychom ztroskotali.

A vždy když si myslíme že jsme pevně ukotvili,

strhne nás vlna až na samé dno oceánu.

Ale nyní už vím, že lze nejen spatřit temné dno oceánů,

ale i písečné pláže, zalité teplým slunečním svitem. 
Opuštěný ostrov nadějí a snů, které nezmizí v rozbouřených vlnách,

ale zvolna se rozprostírají v průzračných, jiskřivých vodách bílého pobřeží...