Anotace: Na sebe zpravidla neklademe takové nároky, jako na ty druhé. A dokážeme si víc odpouštět… ;-)
Nikdo není dokonalý. Od těch druhých to ale přesto vyžadujeme.
Slezsko, 17.8.2014
https://www.youtube.com/watch?v=RE6wD9_GyMM
S aforismem v obecné rovině víceméně souhlasím..
Ale rozhodně nesouhlasím s anotací..
Z osobní zkušenosti vím, že odpustit sám sobě je jedna z nejtěžších věcí v životě..
A to zejména proto, že tomu předchází to, že si člověk musí přiznat že něco udělal špatně..
Že někomu ublížil..
Celej ten proces vyžaduje hodně vnitřní síly a pokory..
Nicméně..
Stojí to za to..
19.08.2014 01:26:02 | Joe Vai
Ahoj Joe, každé zobecnění vždycky trošku kulhá, takže i kdejaký aforismus (resp. anotace k němu) se dá vždycky vyhmátnutím konkrétní situace, v níž neplatí, zpochybnit. Samozřejmě, že jsou i lidé, kteří kladou větší nároky na sebe, než na ty druhé, a jiným odpustí i to, co sami sobě ne. Troufám si ale zase ze své zkušenosti tvrdit, že je to výrazná menšina, spíš se často setkávám s tím, jak lidé pomlouvají druhé za chyby, kterými sami bohatě oplývají, pouze si nevidí na špičku vlastního nosu. A vlastní viny zhusta hážou na druhé – vždycky za to může někdo jiný, on se pokaždé někdo nebo něco najde. Kolikrát mi to připadá až směšné. Ono je totiž nejsnazší si vinu nepřiznat, pak si ji ani nemusejí odpouštět – v tom jsme zajedno. Přísně lingvisticky tedy vzato, kde není přiznaná vina, není ani potřeba odpouštění si – ale myslím si, že i nepřiznání viny je už jakýsi způsob odpuštění si, a to dokonce ten nejčastější. A pak ani ta anotace není myslím v rozporu s tím, co tvrdíš Ty.
Aforismus ale často pracuje s nadsázkou (u mě to platí víceméně vždy), stejně tak moje anotace k němu, a není třeba vše brát definičně doslovně. Souhlasím s tím, že odpouštět si těžší prohřešky je někdy až nemožné, i já sám jsem si jich pár nikdy neodpustil a neodpustím. Nicméně tady mám na mysli spíš to, že své slabší stránky či neřesti si často omlouváme (já například mezi mnoha jinými svou lenost) či si pro ně hledáme všelijaká alibi, kdežto druhým (například partnerům) zase ty jejich slabůstky vytýkáme a neradi se s nimi smiřujeme (a oni na oplátku nechtějí či nedokážou akceptovat ty naše). Přitom já jsem se třeba se svou leností už dávno smířil, partnera k tomu ale asi nikdy přimět nedokážu a věř mi, že stěží by se někdo dokázal vymlouvat sofistikovaněji, než já – ale holt mi to už dávno nechce baštit :-D
19.08.2014 11:28:02 | Amonasr
a co je dokonalost?:-)
18.08.2014 21:37:53 | básněnka
Tos mě hezky zaskočila, toť otázka... ;-)) Nejspíš to bude čistě subjektivní pohled - možná to, co je identické s našimi představami o tom, jak by měl dotyčný vypadat, jaké by měl mít vlastnosti. Zkrátka aby pro nás neměl chybu. Tak například pro mého přítele bych byl mnohem dokonalejší, kdybych místo psaní a chození na Liter stíral třeba prach, udržoval všude vzorný pořádek a věnoval se dalším podobným aktivitám, které na rozdíl od poezie jsou užitečné a k něčemu... :-D
18.08.2014 22:58:34 | Amonasr
Osobně nemám dokonalost ráda, je fádní a s tím utíráním prachu...raději buď sám sebou i s těmi drobnými nedostatky;-)
19.08.2014 06:57:48 | básněnka