Pabitele tmy

Probudil jsem se před usvitem do hrudi plné tmelu a vyvanuteho utlocitu na pobřeží niterneho bezvětří.

 Čas byl bezkridli tvor latajici v dechem zavate mysli prostor pro snění. 

Ve vzpomínce lunata lunatika strezena věžemi milostného roznetu plného placheho chtice a plactiveho stesku.

Nepatrnosti vnitřního úsilí zjemnena snahou přítele proniknout do vezenskeho ohně zracive chimery prizraku nelidské tváře.

V královské hře obraznosti mezi světlem na hrudi milenky a prazdnotou mimo pabitele lesů skryvajiciho šiky veršů ve tmě.

 ...