♪♪♪
Člověk je nečekaně zralý až starý, když už ztrácí chuť troufale až zoufale běžet stále
vpřed za lepším až pošetilým snem a otáčí se tajně poočku, co vše hezkého
nechal cestou hloupě už daleko za sebou. A konečně domýšlet
kam až to dospěl. A neumí se se sebou nakonec ani dohodnout,
jestli časem moudří nebo hloupne.