Rád bych zde vzpomenul na Miroslava Horníčka a především jeho knihu Dobře utajené housle, která mě často provází při cestování. Je to takové správné lehké, úsměvné filosofování nad rozličnými drobnostmi života, které mi přesně sedí jakožto četba na cesty. Ale nejen tam. Připomíná mi to úvahu Karla Čapka v knize Vesele o lidech, která začíná zamyšlením, že by Čapek rád napsal nějaké univerzální čtivo, které by člověku pomohlo v rozličných obtížných situacích života - např. při bolestech zubu, v nemoci atd. Čapkova knížka drobných veselých úvah o lidech mi také kdysi pomohla zorientovat se, jaké čtivo upřednostňuji - takové "minutové romány" jak své psaní nazval Peter Altenberg, ale jeho texty mě natolik nezaujaly, abych se k nim vracel. To mě přivádí i ke vzpomínce na Charlese Baudelaire a jeho knížce: Malé básně v próze (Petits poèmes en prose), kterou jsem svého času s oblibou nosil s sebou v tašce, čítal ji "on the road" a viděl v nich vzor pro své případné pokusy o tvorbu.