Jsem jako hvězda na obloze,
které si někdo občas nevšimne,
tam někde v dáli,
ten bod zářící,
který konkuruje měsíci.
V celočerné tmě bod zářící,
co dokonce konkuruje i Slunci,
tam nad lesy ty přenádherné puntíky,
které k nám září z převeliké dálky.
Na nebi v noci jak plamínek plápolám,
sedím vždy tiše, na jednom místě,
hvězdy úchvatné,hvězdy úžasné,
občas želbohu od lidí nepovšimnuté.