Tvé srdce chtěla jsem pohladit, láskou naplnit, bolest zastavit. Tvou tvář polibky zaplavit, pro Tebe štěstí vykouzlit. Ty musela jsi mě ponížit. k nemilosti mě odsoudit a mé city v mém srdci navždy uvěznit. Ty musela jsi mi ublížit, moje chyby mi oplatit a svoji hrdost neztratit. Ty musela jsi moji lásku odmítnout, odejít..pošlapat..zalít tmou. Teď každé noci od setmění, doufám v srdce uzdravení, protože bez Tebe můj život životem není. Pro opravdové ublížení, které lásku v kámen mění, existuje odpuštění, které už tu dávno není a nepřipouští moje touhy, dál než k ledovému snění, v němž myšlenky zapomnění, dostávají nové znění, mění se v pouhé zahalení, mojí duše poražení.. ..bez Tebe..Leni.