Miluji lesy jako černý růže květ,
miluji stromy jako pravý čerstvý med.
Miluji dlouhé vlasy, pro mě známkou metalu,
čekám až paličku od bubeníka na koncertě dostanu.
V černé barvě životem si kráčím,
za názory ostatních se neotáčím.
S paroháčem a rukou vztyčenou,
dávám najevo spojení se svou "rodinou".
Říkají mi satanistka, to já ale nejsem!
Život si užívám asi jako bláznivej sen.
Přijde mi smutné, jak někdo má vše,
přitom jiný o písek chodidla si dře.
Radši půjdu se zdviženou hlavou dál,
i kdyby se mě někdo jiný někdy bál.
Láká mě temnota ale zaháním ji pryč,
do mého srdce musí si každý najít klíč.
Ráda jsem když mohu si kreslit,
ale nad touto dobou nutí mě to běsnit.
Na zdi kapely a na krku lebka,
mé oblíbené číslo je šest set šedesát šestka.
Říkej mi jak chceš ale preferuji Blondý.
Jinak těm dobrým ať dál zdraví dobře slouží!