-"Nepotřebuji krásu." Té hnědovlasé holce stačí teplé objetí, světla nad hlavou i pod ní samotnou. Nechce zrcadla, bojí se, že se do nich bude koukat příliš dlouho a ztratí se v iluzi jejího pochmurného života, jenž se odráží v ránech ponurého podzimu či sfouklých svíček na dortu. Stojí o němou pozornost a luční kvítí v očích. Duše čistá, jako křišťálová zátoka někde daleko v našich hrobech. A úsměvy, které zabíjí, přece neznají smrt.-