Nejsem básník. Ač umím lépe psát než mluvit, nemám za běžných okolností potřebu ani schopnost tvořit slovesná díla, ať už v poezii či próze. Ale život není vždy jednosměrný ani černobílý (což je dobře, protože jinak by tu byla nezměrná nuda); takže s námi občas naše srdce, emoce či hormony (vyberte si, na co z toho věříte) zacvičí tak, že se nestačíme divit.
Pak trochu pomáhá se z toho vypsat. Sdílení emocí je odvěká a osvědčená cesta, jak se nezbláznit. Takže díky všem :-)