Psát jsem začala už velmi dávno (říká děvče, kterému ještě není ani pětadvacet :D ). Vždy jen do šuplíku. Nebo z donucení do ročenky :).
Miluji slova. Píšu velmi mnoho. Píšu, protože musím. Občas píšu i sobě pro zábavu, ale to spíš povídky nebo úvahy. Mé srdce ale patří poezii. A na té mám také nejmenší podíl. Připadám si jen jako zapisovatel. Slova se sama jedno k druhému řadí. Pokusy usměrnit je jsou jen ke škodě. A tak se snažím být písařem. Psát. Zapisovat. Jen zapisovat.