Píši už docela dlouho soubor povídek "Štronzo" zachycující život střední generace, mých vrstevníků. Svět se jim zastaví ve chvíli, když zazní "Štronzo" (ať už nahlas nebo jen v jejich hlavě), a před očima jim proběhne celý život. Možná pak zahlédnou směrovku, kam jít v životě dál, možná ne.
Moje generace už není mladá, ale ani v důchodovém věku, tak co s námi? Bohužel, aniž bych chtěla, nevyznívají povídky zrovna pozitivně. Ale snad věrohodně zachycují současný život.
Postupně je sem dám všechny a budu moc ráda za komentáře. Děkuji.